Autor článku ale píše o něčem jiném, než diskutující rozporují. Psal o pocitech lidí. Jsem přibližně jeho stáří. A prožil jsem úžasná šedesátá léta jako teenager. Byla to doba uvolnění a tak se naše rodina konečně mohla vypravit za příbuznými do Francie. Takže ano - ta barevnost světa za naší hranicí mě okamžitě uchvátila. A nejen barevnost, ale i vůně byly jiné. Cestovali jsme plných 30 dní, na které jsme měli výjezdní doložku (byli jsme z nesvobodné země). Navštěvovali jsme lidi ve Švýcarsku a pak ve Francii. A co jsem si z toho odnesl za pocit? Ano jsou tam bohatší než my. Mají přístup k "věcem", o kterých se nám jenom zdá. Ale ti lidé, které jsme navštívili, z toho mnoho neměli. Žili jen svými živnostmi od rána do večera a dřeli, aby obstáli v konkurenci. My sice proti nim máme tzv. holý zadek, ale užíváme si života daleko více než oni. Jo a tam jsem vlastně prvně viděl i lidi žebrat a také bezdomáče, či cikánský tábor na okraji Marseille. Tedy něco, co se v té době nevidělo u nás. Čili - žít se dá za každého politického režimu. Moje krédo je, že v této zemi jsem se narodil a také v ní zemřu, protože ji mám rád - je to můj domov. A žádný politický režim mi to nemůže zkazit - jen ztížit.

Nikdy neviděl nikoho žebrat v socíku, vybírat popelnice, nikdy neviděl cikánský tábor na Slovensku?

Tady je ten socialismus zachycen na videu - Trutnov

https://www.youtube.com/watch?v=LHGMh5onK5A

Z těch barev přechází zrak.

Kdo by řekl, že to budeme muset za 30 let pamětníkům připomínat.

Tady je fotka z Českého Krumlova, nahoře za socialismu, dole dnes, tam je ten rozdíl vidět.

https://photos.app.goo.gl/rFFniGb6GrQC16wA9

Můj jeden známý, muž v požehnaných již letech, také dokáže vzpomínat na ony časy, v nichž zažil mnohé příjemné chvíle, včetně dovolených v NDR. Ale rovněž vzpomíná na kontrast mezi domovní prohlídkou Gestapa v souvislosti s atentátem na Heydricha a pozdější prohlídkou příslušníky StB v souvislosti se sbírkou pro rodiny politických vězňů. Ta první byla věcná, byť nepříjemná a zlověstná. Ta druhá předznamenala ony časy, o nichž píšete. Jeho maminka si tehdy neodpustila poznámku , že se chovají hůř než před tím Gestapo. Soudruhy jí bylo řečeno, ať je zticha, nebo jí kluka také seberou. Tak už mlčela. Sebrali jen otce. Neuměl ten nový čas ocenit a neumí se dodnes dívat zpět tak, jak se to daří Vâm. A přitom se vždy stačí jen trochu porozhlédnout, kolik je na světě krâs a držet kusnu a krok.

PS: Také vzpomínal, jak jeho rodiče na chvíli poskytli bezpečí Miladě Horákové, která se právě vrátila z výkonu trestu v čase, kdy v Praze ještě svištěly poslední kulky Pražského pražského povstání.

Severokorejci mají také mnoho příjemných vzpomínek. Někteří mnohem méně. Jiní již dávno nemají žádné.

Ojoj selektivní pamět a idealizace,páč mládí a to bylo všechno vždycky lepší je svinstvo

A tahle část

, když jsem si v r. 64 pořídil jako mladý průmyslovák družstevní panelákový byt 2+1, a to bez zadlužení. V 60. letech jsme ještě za svobodna měli kanoe, a o dovolených jsme sjížděli české řeky. Protože tehdy nebyla žádná úřední buserace, tak jsme mohli vždy zastanovat na místě, které se nám líbilo. A pamatuji, jak byly narvané přehrady Orlík a Slapy rekreujícími se. Co tam bylo u vody radostného pokřiku. Jaké životní pocity ti lidé měli? Vždyť žili v mírové pohodě, všeho bylo dost, plynu, elektřiny, uhlí, dříví, v panelákových bytech jsme měli v zimě teplo, ...atd. Ani nás nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Ostatně tehdy by se komunisté styděli nabádat své poddané, aby si na doma brali dva svetry.

to už je blábolíček hodný drogové seance,víte zkuste tu situaci soudit nezávisle a ne slkutečně všeho nebylo dost a pokud jste shodou okolností vy měl dost,tak většina ne

životní úroveň průměrného čecha z roku 89 by jste něchtrěl ani vy a zrovna váš pohled nemusí být směrodatný,jde o to že většina se má dnes podstatně a podstatně lépe

Jo a kánoe mám 3,ale nepřipadám si že bych byl bohatý...

Zkuste si zjistit fakta o současné životní úrovni. Mám obavu, že většina našich občanů má nižší životní úroveň než před rokem 1989... Potom něco pište o drogové seanci, protože kromě urážek nic jiného neumíte.

O te komunisticke sedi. Kdyz jsem po 25 letech nepritomnosti po prve navstivil Ceskoslovenska, prvni, co mi vyrazilo dech, byly ty polorozborene barabizny podle zelznicni trati. Ze jste nevnimal sed neni divu, ta sed silila postupone roky a clovek v ni zijici ji proto ani nevnimal , ale mne a navic moji "cizokrajnou" zenu ta sed "bila do oci". Vlak me prvni navstevy po tolika letech jel v Brne kolem tovarny, kde jsem zacatkem 60tych let pracoval. Cast oken rozbita, vetraky na strechach prorezavele, omitka opadana. Rikal sem si tehdy, jak to mohli nechat tak zruinovat. Ale vzdaleny pribuzny, ktery v te tovarne poslednich 22 roku pred "sametem" pracoval, to vubec nevnimal. Mozna to bud i Vas pripad.

Zajímavé, že za této vámi proklínáme doby měla většina lidí vlastní bydlení. Na vlastní bydlení se současná mladá generace nezmůže až do svojí smrti.

Tak ty nůžky jak se rozevírají... to jste trefil hřebíček na hlavičku. Jen polovinu Německa zdeformoval socialismus...

Jak jste spočítal, že se "nůžky rozevírají"? Komunisté tento slogan pořvávají odjakživa a neumí ho doložit jediným číslem

Kdo se s sklizní řepy courá / pracuje pro Adenauera.

My nechceme margarín / ať ho žere Gagarin.

SSSR se sesere.

Výborný článek.Jsem 48ročník tak jsem to prožil a bylo dřív líp alespoň jsme žili v klidu.

Jedna z knížek pana Švandrlíka se jmenuje Růžové sny pilného (jednoduchého jedince). Zjevně jste se jí inspiroval.