No, víte my jsme za komunismu nedosáhli ani na družstevní být ani na chatku resp. zahrádku, prostě jsme na to neměli. Takže život v 1 + 1 se záchodem na chodbě a studenou vodou v lavoru. Přesto nepláču a nenaříkám na své dětství. Měl jsem prima rodiče a ty mi vynahrazovali čeho se mi v tehdejším společenském zřízení nedostávalo.

Nevím, zda je to pro Vás něco k chlubení.

Moji rodiče se brali v roce 1955 jako naprosto nemajetní, ale dokončovali svépomocí větší rodinný dům, kdy cena pozemku byla 6,-Kč/m2 a materiál nakupovali za poloviční cenu, kdy komunisté vyhlásili akci 30.000 rodinných domků za poloviční cenu. Do roku 1965, tedy cca za 10 roků měli všechny dluhy splacené. Pokud si vzpomínám, uváděli částku půjčky 30.000,-Kčs.

Dnes jsou mladí lidé zadluženi nadosmrti za byt 1+1, o kterém píšete a řada z nich nikdy nedosáhne ani na něj a bude žít až do smrti v podnájmu.

Otec též vzpomíná, když chodil za války do školy, jak je katecheta řezal. A tímto způsobem vychoval řadu budoucích ateistů včetně mého otce.

Ale vlastně i jeho otec, tedy můj děda byl ateistou.

Pro Vás karma

Jojo, Pepíku, bez víry se lehko žije, s vírou se lehko umírá. Vem do ruky růženec a modli se.

No jo, strach ze smrti, to je ten pravý náboženský byznys.