Já nevím. Já mám tak nějak pocit, že se z výchovy dětí dělá práce v primární zóně jaderné elektrárny a přitom se držkuje na ty co si řeknou, že na tak složitou práci nemají a proto ji nebudou dělat.

Popisovaná situace mi připomíná frontu bojovnic za možnost pracovat, když v jiné společenské vrstvě některé ženy musely pracovat až přicházely o zdraví a i život, aby uživily své děti. Hezky je to popsané u Nefa ve Sňatcích v rozumu(nevím jestli je to přesně ten svazek). Tam muž ženě, která se chlubí tím, že pracuje v obchodě jako účetní říká, že ženy normálně pracují a ona ohrne nos s tím, že by jí chtěl srovnávat s fabričkami. Je to o společenských třídách. Co je pro jednu normální to pro druhou není a myslí si, že za to musí bojovat.

A pořád to tu je. Ve všech možných ohledech.

Co je běžné v Praze není běžné na venkově a proto lidé z Prahy nechápou názory lidí z venkova a naopak. Jsou to totiž dva různé světy. Jsem na jejich rozhraní a příbuznými, kteří bydlí dále od Prahy jsem považována za Pražačku. Sama se tak ovšem necítím. Je to určitý druh vykořenění. Do Prahy jezdím pracovat, ovšem nežiji zde. Ani jsem se tu nenarodila a nevyrostla jsem tady. Znám obě strany a vím jak to myslí ten co je pravý Pražák a ten co žije mimo Prahu. A je mi z toho smutno, protože ani jeden z nich se nesnaží toho druhého pochopit. Jen my co se pohybujeme na hranici obou světů, cítíme, že je něco špatně.

Pane Endersi, nejsem pesimistka a také doufám, že to naši potomci zvládnou. Ale říká se přece, že "dobrá rada nad zlato". I my jsme to kdysi zvládli - a nebylo to snadné, dopouštěli jsme se různých chyb. Kdyby jsme se jich byli vyvarovali, bylo by to pro nás lepší. Kdo zavinil pád antického Říma? Přišlo to zákonitě, nebo na tom nesla tehdejší římská společnost svůj podíl? Tedy její tehdejší rozmařilost - hédonismus a podobně? Není vždy dobré nechat všemu volný průběh. Vede to někdy k nenapravidelným událostem, případně i ke katastrofám... Mladým lidem samozřemě fandím, věřím jim a přeji jim jen vše dobré. ,

Když ona se spousta věcí vyřeší nejlépe opravdu sama. Neříkám, že všechny, ale většina ano. Jak se začne člověk do něčeho moc štrachat, víte, jak to dopadá...Člověk je prostě živočišný druh a součást přírody. Co s ním, když rozum, jež mu byl dán Přírodou do vínku používá vědomě ke svému sebezničení(Řím, chamtivost, nenažranost, sobectví-samozřejmě)

Potomci to zvládnou. O ty se nebojim

http://enders.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=505301

Díky za rozbor článku M.Šichtařové "Žaluji sociální stát", i já mám proti němu výhrady, viz moje dvě laické připomínky v diskuzi. Patřím rovněž ke starší generaci - a hodně věcí se mi nelíbí. Například chvála hnutí singles a neupozorňování na jeho společenskou škodlivost, propagace adrenalinových sportů a hazardérů, kteří se jim věnují (měli by snad být vzorem pro mladé?), přílišný důraz na ženskou krásu bez důrazu na skutečné poslání ženy - matky - a její role pro zachování funkční rodiny, a podobně. Prostě ve směřování vývoje společnosti převládl trend POVRCHNOSTI namísto zodpovědnosti vůči ní, sobě - i našim budoucím potomkům.. Díky i za Vaši analýzu vlivů na demografický vývoj v zemi - a srovnání s jinými státy v Evropě a ve světě. . (Karma).

Velice poucne. Zajimave, ze tyto negativni tendence je jaksi nahle objevily po skonceni totality a nastupu tzv. demokracie a svobody, tedy po 1989...

Kéž by to mu tak bylo! Pokles porodnosti probíhal od války (kromě v článku zmíněné vlnky). Už v druhé polovině 60. let poprvé klesl pod dvě děti na matku. Jen to nebylo vidět, protože rodily silné ročníky narozené kolem války. Kdyby nebylo té "husákové podpory", pravděpodobně by porodnost už před převratem klesla na tak 1,75 (byla 1,9). Byl prudký propad po převratu, ale ten byl celkovou ekonomicko-společenskou změnou a krizí.