Mýty a skutečnosti zločinné komunistické diktatury.

Člověk by se divil, jak dlouho to náš národ vydržel. A zejména v r.89, kdy už se socialismus ledaskde rozpadal, a my pořád nic. Ale ono to bylo nejspíš tím, že realita byla dost jiná, než jak to tady píšou někteří autoři.

A zdaleka ne tolik zločinná. Vlastně skutečně zločinné období trvalo asi tak 10 let, tj. 48 až 58. Až teď jsem se dočetl, že v r. 60 tatíček Novotný prohlásil socialismus za stabilisovaný a vyhlásil v květnu rozsáhlou amnestii pro politické vězně. Tehdy to nějak šlo kolem mne, aniž bych si toho všimnul, ostatně byl jsem v té době na vojně.

Nicméně nelze popřít, že kolem r.55 – tedy v době už doznívajících zločinů komunistické diktatury – zároveň v naší společnosti dosáhla životní radost (joie de vivre) v širokých masách  takové úrovně, jako nikdy předtím a jako už nikdy potom. To není můj názor, to je filmově zdokumentované: stačilo by vytáhnout filmy z tehdejších prvních májů a prvomájových veselic a zejména z první spartakiády 55. A jak tehdy masy lidí jásaly! Také nezapomínám, že nejlepší propagandistický film té doby, tj. Král Šumavy, byl natočen až v r.59, a byl snad bojkotován? Ale vůbec ne, návštěvnost toho filmu šla do miliónu diváků a na lístky se stály fronty.

Objevila se v březnu zpráva, že 28.2.2018 dopoledne, když kulminovaly mrazy, vystoupala elektrická spotřeba v ČR na rekordních 12 GW. Byl to rekord asi za 30 let nazpět. A mne to trochu trklo a uvědomil jsem si, že vpodstatě celá soudobá energetika – elektrárny a rozvody – byla vybudována během zločinné komunistické diktatury. Tehdy už běžela JEDU (Dukovany), tam jsem v 80.letech byl (v turbinových halách vřeštěly vysokým tónem obrovité agregáty), jestli už běžela JETE (Temelín), to už si nějak nepamatuji, i když tam jsem byl také. Přinejmenším byla už před dokončením. Dávno už tehdy běžely Počerady, pro ně jsem něco dělal v 70.letech. (A na šrotišti mi chlapi rozpálili trubkovnici z vyřazeného ekonomiseru – což jsem pak použil na stavbu plotu – holt buran, jak by mne zajisté označil jistý jalový intelektuál, takto ředitel Bakalovy knihovny).

A tak jsem sednul ke statistické ročence z r.89, a poťouchle zapátral, co všechno bylo za zločinné diktatury vybudováno. Kolem výročí Vítězného Února se tady totiž objevila řada propagandistických příspěvků, které většinou omílaly zločiny komunistické diktatury (ty skutečně byly, spíš jen po určitou dobu, pak už se to rozvolnilo) a příspěvky často končily tvrzením, že když komunisté všechno zničili, domordovali, zdevastovali, a dovedli ke zkáze, tak pak i u nás se socialismus rozpadl (a to už byly většinou nesmysly – protože socialismus byl svržen, protože už nám začal lézt krkem, a jen minimálně z hmotných příčin).

A sám jsem byl překvapen, co se toho za zločinné diktatury vytvořilo. Už jsem psal, že za první republiky u nás bylo jen jedno výkonné odvětví a to byla výroba bot u Bati. Všechno ostatní bylo primitivní, zaostalé, konkurence neschopné, nevýkonné, zaostalé a nevýkonné bylo i zemědělství. Takže co vlastně to měli komunisti zničit? Nebo to byly jen jalové výplody nějakých tlachalů?

A jak tedy vypadala struktura národního hospodářství v ČR v r.89? Všechny údaje jsou bez Slovenska.

Průmysl:

průmysl paliv ……………….…….počet dělníků 141 000         

energetický průmysl …………….……………….   36 000              

hutnictví železa ……………………….………….   94 000

hutnictví neželezných kovů…………………..….   16 000            

chemický a gumárenský pr. ………………..……  67 000         

strojírenství…………………………………. …….386 000   

elektrotechnický pr. …………………….………..   84 000           

kovodělný pr. ………………………………….….   46 000              

stavební hmoty ……………………………..   …….32 000   

dřevozpracující ………………………….………..   41 000                   

papír a celulósa ……………………………….….   20 000                    

sklo, keramika, porcelán ………….……………..   58 000                 

textilní průmysl …………………………………..  115 000            

konfekční průmysl ……………………………….    25 000           

kožedělný průmysl ……………………………….   46 000        

polygrafický průmysl ……………………………..   12 000      

potravinářský průmysl, mrazírny ………………   109 000                

ostatní ………………………………………………  16 000

Podniky místní výroby, služeb, družstva…....284 000 lidí.

Často se vykřikuje, že komunisti budovali jen těžký průmysl, ale jak je vidět, tak jak v textilním průmyslu, tak i v potravinářství pracovalo více dělníků, než např. v hutnictví. Uvedená struktura NH je sice výsledkem tzv. plánovaného hospodářství, ale mně to tak ujeté nepřipadá.

Zemědělství:

státní sektor, státní statky …………………….160 000 osob         

družstva …………………………………………389 000 osob

sklizeň obilovin v ČR v r.89  ..………………….7 793 tis. t.              

sklizeň brambor …………………………………2 422 tis. t.               

výroba masa hovězího…………………………..  518 tis. t

                      vepřového ……………………….   764 tis. t

                      drůbežího…………………………   199 tis.t

Stavebnictví……………………………………….298 000 osob

Počet nově dokončených bytů ve státní, družstevní a soukromé výstavbě

v letech 1980 až 1989 …………………………...ca 660 tisíc

Celkem odhaduji výstavbu bytů do r. 90 přes 2 milióny. Nebyly nijak luxusní, ale vesměs I.kategorie. V r. 90 se uvádělo, že 60 % bytového fondu se postavilo po válce – což při tehdejší nízké hladině cen nemovitostí poskytlo miliónům lidí podstatný vzestup úrovně bydlení – což je nakonec pro život to nejdůležitější. Ostatně to není potřeba ani nijak zvlášť dokladovat. Ty obrovské panelákové výstavby, celá nová města, to vše postavené za zhruba 30 let zločinné diktatury, to vše se nedá přehlédnout.

Všechno se ale tehdy ve sféře bydlení nezvládlo. K rozsáhlým asanacím a rekonstrukcím staré ubohé bytové zástavby docházelo jen v omezené míře – na tom se nic nezměnilo ani po vypuknutí svobody. A tak do dneška v mnohých městech a lokalitách straší obydlí IV.kategorie.

Doprava:

Silnice ………………………………………………55 663 km                        

                                              z toho dálnic ………    336 km

Silnice: jak píše psychiatr Vondráček, ty byly před válkou vybraně mizerné, takže do některých míst vůbec nejezdil ze soucitu s vozem. Nějaké takové silnice jsem ještě zažil v 50.letech, když jsem na kole brázdil severní Čechy, atd.

Železnice …………………………………………….9 446 km

                                           z toho dvoukolejných  1 886 km

                                            a elektrifikovaných     2 561 km

Železnice: rozsáhlá elektrifikace tratí začala v 50.letech. Některé tratě byly také přestavovány na dvoukolejné. Ale až do 90.let byly mnohé tratě v nevalném stavu – a tak, když z Prahy do Popradu bylo na cestě na 30 pomalých jízd, tak z toho byla jedna až dvě hodiny zpoždění. Rekonstrukce tratí začala až po r. 90 (to jsem všechno schytal, hodně jsem tehdy jezdil). Kultura cestování byla také nevalná, toalety v dálkových rychlíkách byly použitelné jen se sebezapřením.

Letecká doprava: pokud si matně pamatuji, tak kolem r.70 bylo vybudováno nové letiště v Ruzyni. V naší organisaci se pro nové letiště projektoval první dopravníkový systém pro zavazadla.

MHD – ta byla rozsáhle modernisována: ve městech s tramvajovou dopravou přišly do provozu nové moderní tramvaje, nové typy autobusů pro městskou dopravu, v Praze došlo k velkolepé výstavbě metra, ke stavbě mostu přes Nuselské údolí, v Praze i jinde došlo i k výstavbě některých komunikačních tahů atd. To všechno se zvládlo zhruba za 30 let, což nebyl špatný výkon.

Zdravotnictví – prošlo po válce obrovskou změnou. Ta změna už byla připravována za války. Novou koncepci zdravotnictví jako promyšleného systému připravovala skupina levicových (Vondráček píše komunistických) lékařů už za války na dobu po očekávaném osvobození Rudou Armádou. Ne všichni se toho dožili: byl mezi nimi Miloš Nedvěd, který byl i se svou ženou (také lékařkou) zatčen za okupace gestapem, odeslán do Osvětimi, kde v r. 43 zemřel na tyfus.

Ten systém funguje vpodstatě do dneška. Už za minulé éry, pokud vím,  ho znalí návštěvníci ze Západu oceňovali – i záviděli.

A tak v roce 1937 byl počet lékařů v Čechách a na Moravě ….…. 9 806,

v r. 89 byl počet lékařů v ČR …….…………………………  …….. 39 253.

Vědecko-technický rozvoj: v r.89 pracovalo ve VVZ 138 000 pracovníků.

Školství: ve školkách pracovalo v r.89 ………………..31 800 učitelek

               na základkách ……………………………61 800 učitelů(-telek)

               na středních školách …………………….19 200 učitelů(-telek)

               na vysokých školách …………4 020 profesorů a docentů (-ek)

                                                                8 240 ostatních učitelů(-telek)

Tehdy „strana a vláda“ dost dbala na vzdělávání, a tak, když jsem po návratu z vojny nastoupil v r.61 na večerní studium na ČVUT, tak jsme ještě pár let chodili na přednášky na Karlák a na Albertov, ale asi v r.65 už stály nové budovy ČVUT v Dejvicích. Tak zvaných pracujících bylo na SŠ a VŠ velmi mnoho po celou dobu trvání zločinné diktatury, ještě v r. 89 jich bylo na VŠ 20 836 – a to bez podvodů. To až po vypuknutí svobody byli kouzelníci, kteří zvládli práva na nějaké té obskurní UNI za 6 týdnů.

Kultura: zahrnovala kina, divadla, lidové knihovny, vědecké knihovny, knižní produkci, atd. V r. 89 bylo dovezeno 140 celovečerních filmů.

Mám toto všechno považovat za krach tehdejšího hospodaření, za devastaci, rozvrat a zkázu? Tak to asi těžko! Pochopitelně, semtam nějaký objekt z minulosti zkáze propadl, např. nepoužitelné staré velké statky, které byly příliš velké na to, aby se z nich staly rekreační objekty lidí z měst. To po vypuknutí svobody propadlo zkáze daleko víc objektů než po r.48 – celé fabriky, většina kravínů, atd. Já bych viděl jako devastaci a zkázu, kdyby např. staré městské tramvaje s dřevěnými lavicemi byly používány až do svého úplného zničení – a dál by nebylo nic. Ale tak tomu nebylo. Už v 50.letech se vyráběly tramvaje nové, maturoval jsem v r.57, a na diplomku jsem měl svařovací přípravek pro svařování celé bočnice tehdejší nové tramvaje. To bylo ve smíchovské Tatře, dál se tam vyráběly nové 4-osé osobní vagóny. Pozdější české tramvaje jezdí do dneška v Kyjevě a po modernisaci i v nějakém městě bývalé DDR.

Nebudu se pouštět do politických komentářů – to je příliš věcí názorů. Také jsem se pokud možno omezil na události a čísla. Nicméně bych chtěl upozornit aspoň na jeden nesmysl zde publikovaný.

Jeden autor (zřejmě to myslel upřímně) uvedl hned v perexu ke svému příspěvku, že po válce všichni chtěli návrat před rok 1938. Aspoň že nepoužil majestátního plurálu (i když málem). Ale nesmysl je to stejně.

Možná, že někteří ano. Ale kdyby se trochu zajímal o historii, tak by musel konstatovat, že po válce příliš mnoho lidí mělo ještě v živé paměti:

- jak mizerně fungoval před válkou tehdejší kapitalismus, co tu bylo bídy, hladu, a krisových debaklů

- jak za zločinného masarykovského režimu mezi lety 1920 až 33 každoročně četníci stříleli do demonstrací a hladových pochodů nezaměstnaných, kdy postříleli (tj. povraždili) na 60 lidí včetně žen a dětí a přes 200 zranili (proti vraždění hladových lidí četnictvem – což tehdy pobuřovalo mnohé, včetně V+W – bylo vlastně mlácení režimních odpůrců pendreky docela humánním počinem, no né?). 

Samozřejmě nechtěli předválečné poměry komunisté. Pro komunisty bylo odstranění hladu a bídy klíčovým programem. Pro ně byl boj proti hladu a bídě nosným programem i během druhé světové války. Tento politický program komunistů např. nastínila A. Hodinová v londýnské Státní radě v březnu 1942, kdy přednesla obsáhlý projev pod příznačným názvem „Nikdo nesmí v novém Československu hladovět, nikdo nesmí vydělávat na bídě lidu“. Uvedla v něm mj., že proces obnovy osvobozené ČSR nemůže vycházet ze situace, „kde jsme v roce 1938 přestali“, a že bude vyžadovat „mnohem více nežli pouhé opravy …rozhodující řešení.“  (Trpěla tato soudružka „podstatnou poruchou mozku“? –  to těžko, vždyť to tak bylo!).

Ale co je neméně podstatné: návrat k prvorepublikovým poměrům odmítal i nekomunistický odboj – ten to ovšem po válce prohrál.

A tak jsme tady pak měli 40 let tzv. diktaturu. Což kromě toho počátku přinášelo spíše psychické strádání (a to jen někomu, zdaleka ne širokým vrstvám), nikoliv však hmotné. Sice auta a barevné TV byly později méně dokonalé, než na západě, ale aut bylo už v 70.letech tolik, že dostat se v pátek odpoledne z města na víkend bylo o nervy. A tak mnozí tu diktaturu prožívali různě, a mnozí si to i nijak nebrali. A nejspíš jim bylo lhostejné, že nějakým kraválistům (jako byla např. skupina Plastic People) komouši omezovali činnost. Ostatně v té době byl každý šestý dospělý člověk v KSČ, naprostá většina obyvatel nikdy v životě neviděla živého estébáka a tzv. disidentů bylo v dospělé populaci asi tak půl promile.

Nicméně je zajímavé, že v 80.letech, kdy už jsme žili v poměrném blahobytu, začala ta diktatura lézt lidem více krkem. (Tím poměrným blahobytem myslím to, že v mém širokém okolí byli vesměs lidé, kteří nedlouho po třicítce byli obvykle už zařízeni, měli obydlí, byli ženatí, vdané, měli rodiny, auta, a často i rekreační objekty: chaty, venkovské domy apod.) Ale nejásali. Zatímco v r. 55 v daleko skromnějších poměrech lidé jásali. Nebyl to právě nesoulad mezi hmotnými poměry a psychickou atmosférou, který pak vedl k pádu diktatury?