Přitom jejich díla jsou v principu dost podobná – a ve svých dobách to byli revolucionáři. I když o Kristovi toho víme nejméně. Ale bylo málo upalování hříšníků a náboženských válek vedených v jeho jménu? A co ten Voltair? A Marx?
O Kristovi toho víme nejméně: Ježíš Kristus bohužel nezanechal žádnou písemnou pozůstalost. Byl to rušitel klidu, vyhnal směnárníky z chrámu, vyhledával společnost lehkých žen, atd. Ale nic nenapsal, a to v době, kdy už stovky let před ním různí filosofové psali díla, která se kupodivu zachovala do dneška. Takže nevíme přesně, co tento židovský revolucionář hlásal. Evangelia byla psána jinými lidmi, někdy až dlouho po jeho smrti a já mám pochybnosti, co v nich bylo z Ježíše. Víme ze současnosti, jak rychle se vše překrucuje. A že z toho nakonec vzniklo náboženství, to považuji za obdivuhodné – a kdo za to může? Ale náboženství se z toho plichtilo nějakých dalších 300 let po jeho smrti. A církve se strukturovaly ještě dalších několik set let. A opět: co v tom všem zůstalo z Krista?
Ale aspoň víme, že Kristus skutečně existoval, píšou o tomto revolucionáři nejméně dva pozdější historikové: židovský Josephus Flavius a římský Tacitus (ale ten Tacitus až asi 100 let po Kristově smrti). Osobou Krista se také v poslední době zabývají vědečtí šťouralové: byl ženatý?, měl děti?, kdy vznikl nesprávným překladem pojem „panna Maria“?, neboť ve starých jazycích pojem panna neexistoval, atd. Zajímalo by mne, jak moc by se Ježíš divil, že s jeho jménem vzniklo nakonec nové náboženství a dokonce různé církve. Baví mne, když ruští komunisté tvrdí, že Kristus by dnes šel v prvomájovém průvodu v první řadě. Už v 50.letech jsme říkávali, že Kristus byl prvním komunistou. Já jsem přesvědčen, že tohoto revolucionáře by katolická církev ve středověku upálila. Ostatně byli v té době další revolucionáři, např. náš Jan Hus, kteří upalováni byli. A čím se lišil Jan Hus od Krista? Vždyť to byli oba ve své době revolucionáři.
K Voltairovi a dalším tehdejším humanistům se roztomile vyjadřuje Tolstoj, když popisuje základy Osvícenské Francouzské Revoluce: „…koncem XVIII. století se v Paříži sešlo na dvacet lidí, kteří psali knížky, a začali mluvit o tom, že všichni lidé jsou svobodní a sobě rovní. Následkem toho se lidé po celé Francii začali navzájem zabíjet a pronásledovat. Tito lidé zabili krále a mnoho jiných lidí …“, atd.
Rozesmálo mne, co zdejších autorů vypěnilo nad 200-letým výročím od narození Marxe. To ti autoři ještě navštěvovali VUML?
Už přes 45 let sleduji západní zpravodajství a reportáže, atd., a tak jsem samozřejmě sledoval, jak s tímto výročím naložili zejména v Německu – kde je Marx považován za velkého Tvůrce, který zasáhl do lidských dějin. Marxův Kapitál prý jde letos na odbyt, jako už dlouho ne. A řada politiků tvrdí, že jeho dílo je teď aktuálnější, než kdy jindy: což je způsobeno především tím, že nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají stále více, a to i v těch tzv. bohatých společnostech.
Ty zdejší fanatické příspěvky jsem nečetl – už jen z perexů z nich příliš čišela podujatost a nejspíš i nedostatečná informovanost. Podstatné je totiž, v jaké době Marx a mladší Engels svá díla tvořili. To byla doba rozvíjející se industrialisace, a jak zjistil Engels, když ho starý pán poslal na výzvědy do Anglie, aby něco odkoukal z textilního průmyslu, tak sice něco odkoukal, ale také hned napsal knížku, jak anglický (textilní) proletariát žije hrůzné peklo na zemi. Ještě ke konci 19.století také ve staré dobré Anglii dřeli do úpadu v dolech i děti – hošíci tahali vozíky s uhlím v nízkých slojích, kam se dospělý horník nevešel. Jeden takový důl je ponechán jako museum někde v severní Anglii. Viděl jsem z něj reportáž. Vůbec mám z řady historických střípků za posledních několik desítek let dojem, že proletariát v Anglii živořil více než v ostatní Evropě. A právě to byly faktory, které vedly Marxe, Engelse ale i další k tvorbě různých děl.
Samozřejmě se mohl tehdy proletariát svobodně rozhodnout, zda dřít a živořit za vnucených podmínek, nebo chcípat hlady – což činil v míře více než hojné: v jednom kanadském filmu z universitního prostředí říká studentka historie, že v r. 1850 téměř dvě třetiny londýňanů umíraly hlady.
O životě proletariátu v 19.století se u nás neví skoro nic – a právě z toho Marx, Engels a další vycházeli. A bez toho jejich díla nelze pochopit. Bylo by skoro divné, kdyby si tehdejšího živoření vznikajícího proletariátu nikdo nevšiml. A že většina populace dřela od rána do večera a přitom živořila, zatímco menšina populace žila v luxusu a tyla z práce, krve a potu té většiny – jak napsal jeden náš básník. A kdyby to nebyl Marx, určitě by se tohoto tématu chopil někdo jiný. Je ovšem pravda, že Marx a Engels to pojednali důkladně, a zejména v oblasti politické ekonomie mnoho jejich postulátů má trvalou platnost.
Není z té doby nic nafoceno, zdokumentováno, fotografie tehdy byla v počátcích, tehdejších písemných záznamů je málo a nikdo se nenamáhá je číst. Ono je i dost hrozné, jak živořil proletariát kolem roku 1900 v tom báječném městě N.Y. v USA, kde jeden fotograf se tomu zaujatě věnoval a zanechal rozsáhlou fotodokumentaci o životě těch nejubožejších. A že jich bylo! To je dnes velmi kvalitní historický dokument.
Ale koho to trochu zajímá, a měl už v minulosti přístup k západnímu zpravodajství a západním reportážím, tak ví, že na západě existují dokumentaristé, žurnalisté, atd., kteří se věnují sociálním otázkám v minulosti i v současnosti, v Evropě i ve světě. To není projev bolševismu, pokud si u nás někdo myslí, že zabývat se sociálními problémy je projevem bolševismu, tak je myslím omezenec. Živoření, chudoba a bída jsou trvalými zjevy všude na světě, i v západní Evropě. A zdá se dokonce, že v tomto století se situace zhoršuje.
Pamatuji mlhavě na éru tzv. euro-komunismu někdy kolem 80.let 20.století. Jela v tom také jakási významná Španělka, jméno mi už vypadlo z hlavy, snad Dolores Ybaruri, nebo tak nějak. Západní komunisté tehdy měli problém: tehdy pracující třída v západní Evropě byla hmotně uspokojená, a tak idea socialismu v záp. Evropě byla bez šance. Ku podivu se situace po roce 2000 mění, ale k horšímu: stoupá nerovnost, nůžky mezi bohatými a chudými v tzv. bohaté západní společnosti se zvětšují, v posledních letech se především náklady na bydlení utrhly ze řetězů, na ně už nestačí ani definované minimální mzdy, a tak přibývá živořících lidí. V tzv. bohatém Německu např. právě 25 let fungují ve městech střediska akce TAFEL (tabule), těch středisek je zhruba 700, kde se chudým rozdávají zdarma zbytky ze stolů bohatých – potraviny, zelenina a ovoce, prací prášky apod. Zkrátka, co zbyde v obchodech, co je darováno, atd. V těchto střediskách v poslední době narůstá napětí, protože se tam tlačí i tzv. uprchlíci, a pro domácí seniory, samoživitelky a další chudinu apod. se pak zboží nedostává.
A tak nepřekvapuje, že v této době začíná být Marx aktuálnější, než kdy jindy (jak tvrdí levicoví politici a političky na západě). A že ho někteří u nás označují za tvůrce zločinné ideologie? Já bych to tak nebral, vždyť davy dokázaly zprznit kdejakou ideologii, i to křesťanství. Kázal snad někdy Kristus, že kacíře je třeba upalovat? A označuje někdo Krista za tvůrce zločinné ideologie?
Ostatně i u nás je podle mne Marx stále živý, on si to jenom málokdo uvědomuje – spoustu sociálních výdobytků považujeme už dávno za normální, ale ony před stopadesáti lety nebyly. A tak když škodovácké odbory v M.B. si vyhádají vyšší platy, tak nepochybně Marx se někde v koutě za nimi potutelně usmívá.
