Zločiny komunismu vs. válkychtivost amerických presidentů vs. bengálský hladomor.

Co mají tyto dějinné události přibližně shodné? Počet obětí kolem 10 miliónů! U nás však propagandisticky „vyhrávají“ jen ty zločiny komunismu. Ostatní se nevzpomíná. Pojem válkychtivost amerických presidentů jsem si nevymyslel.

Pod tímto názvem běžela na jaře rozsáhlá reportáž na jednom satelitním TV-doku-kanálu. Přirozeně anglosaského původu. Já nepotřebuji sledovat nějakou proruskou propagandu (ani nevím, kde bych ji měl hledat), ono je dost kritických – někdy poťouchlých, někdy až cynických – doku-pořadů na západních TV kanálech. Zcela výjimečně si něco nahraju (např. reportáž o přečinech a zločinech západních osvobozeneckých armád), ale i bez nahrávky si stále ještě stačím dost pamatovat. Např. že jen obětí v Laosu za vietnamské války bylo ca. 2,9 miliónu, a že do této malé země svrhli Američané více tonáže bomb, než do Německa za celou válku (přes Laos totiž vedla Hoči-min-ova stezka).

Oni američtí presidenti byli vždycky dost válkychtiví (jak uvedli tvůrci té reportáže), a to za celou historii USA, co se jen naválčili s Mexikem. Mnoho koloniálního dobývání zvládli Američané i bez přílišného vojenského úsilí – obsadit Tichomoří, Filipíny, vyhnat Španěly z Kuby atd.

Ale ta reportáž byla více zaměřená na období po r. 45. Já jsem 40. a 50. léta ještě příliš nevnímal. Dospělí pamětníci z té doby už prakticky nežijí. Proto je bez problémů toto období silně překrucovat a pojednávat podle dnešních propagandistických potřeb. Já se vlastně až teď dozvídám (a to ze západních zdrojů), jak byla tato doba podrážděná a neurotická. Hned po válce vznikly dva bloky, východní a západní, které si navzájem dělaly naschvály, podrazy, atd. Pro východní blok bylo těžko stravitelné, že západní spojenci se hned začali kamarádit s Německem, denacifikace probíhala laxně, pořád hrozil německý revanšismus. V r.48 vytvořili západní spojenci společný blok s Německem, zavedli přes noc novou měnu, což Stalin vnímal jako podraz. Zahájil pak blokádu západního Berlína, o níž Truman prohlásil, že to za válku nestojí (ale jednalo se o tom). Ale celý západní blok se už octnul v postavení našich nepřátel. A v této podrážděné době nevěděla dr. Horáková nic lepšího, než běhat a prdelkovat po západních ambasádách. On už tady byl fundovaný příspěvek o tom, jak vlastně západní ambasády sehrály s Horákovou špinavou hru (p.Buquoy). 

A já jsem před časem viděl filmový záběr, jak Adenauer v r.53 slibuje na velkém letním shromáždění vysídlencům z východních území Evropy, že se do svých území vrátí (nadšený řev mu byl odpovědí). Takže hrozba revanšismu existovala a byla velmi silná. A v r.1990 potomci vysídlenců ještě vykřičeli Helmuta Kohla, když jim na shromáždění potvrzoval, že hranice Odra-Nisa je už definitivní a že se nezmění. (S těmito potomky vysídlenců – od nás henleinovců – se zase kamarádíčkují naši lidovci).

Dnes si nikdo nepřipustí, že tehdy většina národa byla ráda, že se nacházíme pod Stalinovou ochranou. Komunistická propaganda tu situaci nepochybně využívala, ale na západě se tomu stále věnuje dost historiků, vídávám je na západních doku-kanálech a ti mi dnes potvrzují, že doba plná nepřátelství a hrozby revanšismu a nové války skutečně existovala. Napomohl k tomu také vznik vojenských uskupení: NATO byla založena na jaře 1949, zatímco Varšavská mlouva až v r.1955. Jen co bylo všelijakých provokací: jsou nafilmovány akce, kdy americké tanky se agresívně rozjíždějí ze západního Berlína k přechodu do východního Berlína – aby pak těsně před ním to zaduply, zhouply se, a zase se stáhly.

Dnes si málokdo připomene, že vlastně nejklidnější a nejmírovější údobí celé poválečné éry jsme v Evropě paradoxně prožívali v letech 1970 až 90. To u nás sice byli nakvartýrovaní Rusové, to mnoha lidem lezlo krkem, ale ta tehdejší atmosféra je nepopiratelná. Už jsem si dělal srandu z toho, že v r.77 byl natočen nejroztomilejší James-Bond-film „Špion, který mě miloval“, kde už britský agent spolupracoval na záchraně světa s ruskou agentkou Aňou Amasovou – no nebyla to paráda? Ale tehdy bylo hlavním propagandistickým heslem „mírové soužiti dvou soustav“. Výrazně se také o snížení napětí zasloužil německý politik Willi Brandt – legendární je jeho pokleknutí u polského památníku obětí nacismu. A tak jsem si za mého života užil pouhých 20 let vcelku poklidné doby. To se po r.90 změnilo: NATO se hned natlačila k ruským hranicím, podpořila (možná i vyprovokovala) rozbroje na Ukrajině, a zase už panuje podrážděná doba. Ale že „Evropa nebude nikdy upřímným spojencem Ruska“, to hlásala Anna Pavlovna, dvorní dáma carevny Marie Feodorovny, už v r. 1806 (Tolstoj: Vojna a mír). Na tom se nic nezměnilo.

A válkychtivost amerických presidentů po 2.WW vytvořila nekonečné problémy, způsobila nejméně těch 10 miliónů lidských obětí a poslední čvrt století vrhá rozsáhlé oblasti světa do zkázy. Které začínáme těžce pociťovat i v Evropě. A to jsme si po vypuknutí svobody v r.89 dělali iluse, že s pádem komunismu se svět změní v libě zavánějící záhon růží.

To ty zločiny komunismu jsou s tím přinejmenším srovnatelné. Samozřejmě neberu ty propagandistické nesmysly o stovce nebo dokonce stovkách miliónů obětí zločinů komunismu (takové údaje zde na blogu není nutno dokládat nějakými „zdroji“, takže se zde projevuje neomezená „tvořivost“). I na tyto dějinné události je potřeba dívat se uvážlivě. Oběti byly, to je nesporné, ale existuje v SSSR sčítání lidu v r.38, které se dopočítalo něco přes 170 miliónů občanů – což by byl nárůst za předchozích 20 let asi o 30 miliónů. Takže i demagogické výmysly by měly být trochu hodnověrné (nemohlo být prostě tolik obětí, že by v dané zemi už nikdo nezbyl). Jinak to vede k tomu, že jeden slovenský vtipálek provedl propočty a odhalil tak další strašný komunistický zločin: nevinné ženy musely rodit děti každé 3-4 měsíce (jinak by totiž nebylo možno – po stovce miliónu obětí – dosáhnout toho počtu obyvatel, který měl SSSR v r.38).

A konec konců Stalin se chopil moci až někdy v r.1930, stalinské čistky zasáhly statisíce lidí, ale to nejsou pořád stamilióny. I když chápu, že Putin označuje tyto historie za tragédii Ruska – přinejmenším ten Stalinův teror.

A ty tzv. hladomory ve 30.letech v důsledku násilné industrialisace zemědělství zahubily možná také pár miliónů lidí – ale to je tak složitá událost, že u nás nejspíš nikdy nebyla řádně pojednána. Cynicky je možno ale tvrdit, že násilná mechanisace zemědělství vytvořila podmínky k zajištění řádné výživy pro celý SSSR, také podmínky pro další industrialisaci a zejména sovětské zemědělství obstálo v celé válce (a to bez Ukrajiny a západních částí Ruska!). Stalin nežádal spojence o potravinovou pomoc. To Britanie by bez amerických dodávek umřela hlady.

Jak potom vypadalo sovětské zemědělství, o tom také píše v pamětech jeden londýnský politik (snad Drtina, už se mi to plete). V létě 44 odletěla početná skupina našich lidí z Londýna do Moskvy, obvyklou cestou: Gibraltar, Káhira, Teherán, Moskva. Z Teheránu už letěli dvěma ruskými dakotami, a daleko před Moskvou letěli velmi nízko nad zemí, celé hodiny přes nekonečné lány obilí. Tam fronta nedošla, působilo to docela mírově, byly právě žně, mlátilo se přímo na polích, na kterých se hemžili lidé. Tak to byl výsledek Stalinova teroru – výkonné zemědělství. To zní sice cynicky, ale výsledek je nepopiratelný. Sám Stalin vykládal Churchillovi, že zápas se zaostalými ruskými rolníky byl jeho nejtěžší válkou. Ostatně, o ruských rolnících se vyjadřoval nelichotivě už Tolstoj (sám velkostatkář) ve svých dílech (podle něj měl ruský mužik jediný zájem: opít se jako zvíře a v opilosti všechno dolámat, a Stalin marně nabádal: soudruzi, je čas skoncovat s alkoholismem).

Existuje ještě další dokument: v létě 45 pozval Stalin Eisenhowera k návštěvě Ruska. Ike o tom píše ve svých pamětech. Také o tom, jak celou cestu do Moskvy (tehdy se létalo poměrně nízko) viděl zcela zpustošenou zemi: všechna ruská města v ruinách, všechny vesnice vypálené. Stalin pro Ika uspořádal také obrovskou a dlouhou slavnostní přehlídku na Rudém náměstí, trvalo to věčnost, snad 5 hodin, Ike už u toho zíval, po Rudém náměstí pochodovaly rozjásané desetitisícové až statisícové davy. Je to celé nafilmované (i to zívání), dokonce v barvě – bylo krásné počasí. Něco z toho jsem viděl v jednom francouzském dokumentu. Nebylo možno přehlédnout, v jakém skvělém stavu byli účastníci, také všelijací cvičenci a cvičenky. Vypadali všichni dobře živení, jako by nebyly 2 měsíce po nejničivější válce dějin (Leningraďané tam nejspíš nebyli).  Bylo to také dobře nacvičené. Vídávám také na západních doku-kanálech poválečné filmové záběry z Německa i odjinud. Tak samozřejmě: německé obyvatelstvo bylo velmi zubožené v té době, ale podvyživeně vypadali i Angličané. Proti těm Rusům velký rozdíl. Samozřejmě se Stalin vytahoval, ale těch účastníků na té přehlídce bylo příliš mnoho, než aby to byli jen vybraní jedinci.

Zato na bengálský hladomor v době 2.WW teď nikdo nevzpomene. To by bylo propagandisticky neúnosné. A ten zahubil nejméně 10 miliónů Indů. Na informace o něm jsem už narazil v historiích, a hodně o něm píše Jiří Mucha ve svém válečném deníku.

Ten bengálský hladomor během 2.sv. války v Indii způsobili lidé, tj. spekulanti, kteří po ztrátě dovozu rýže z Burmy a zavedení rýžového monopolu prostě využili situaci (a vydělali na tom).  Hlady pomřelo nejméně 10 miliónů lidí – ale co, byli to jen Indové (tj. ti, co už neměli na nákup hrstky rýže denně, kterou spekulanti zadržovali a čekali až stoupnou ceny). I když nemohl být nijak povznášející pohled na vychrtlé postavy dospělých i dětí, vyhublých na kost, ležících v prachu na zemi, a kolem nich na psy a supy, čekající až se umírající naposled pohnou (citace z Muchy). A navíc se to stalo za kapitalismu, to se na propagandu nehodí.

Občas popouzím některé čtenáře mými příspěvky, ale sledování různých dějinných událostí ze západních zdrojů mne skutečně přivedlo k cynismu. Beztak bez cynismu by se snad ani nedalo strávit světové dění. Navíc jsem prostoduchý: nevidím valný rozdíl mezi povražděnou carskou rodinou a nahou vietnamskou holčičkou, utíkající po polní cestě, a křičící bolestí, záda spálená americkým napalmem, nebo vyvražděnou vietnamskou vesnicí americkými vojáky. Rudé bestie nebo americké bestie – pro mne vsjo ravnó.

Nic se ovšem ve zrůdnosti (a „masovosti“) nemůže vyrovnat zločinům hitlerovského nacismu. Průmyslové usmrcování lidí si vymysleli jenom Němci (přitom polovina účastníků Wannseekonferenz měla universitní vzdělání). A to ty zločiny páchal tzv. kulturní německý národ.

A v současnosti? Pan Cyril Höschel správně upozorňuje, že kdekoliv (tj. v Africe, Orientu, Asii) dochází ke krvavým konfliktům, tak na jedné nebo na obou stranách konfliktu figuruje islám.

Západní reportéři jsou dost často ironičtí. Před časem absolvovali Wiliam a Kate Velkou Propagandistickou Cestu do Asie (Žoržíka nechali doma). Byli v Australii, na Novém Zélandu a také v Indii. Poseděli na té lavičce před Tádž Mahálem, kde kdysi seděla osamělá Lady Di. Ale neopomněli reportéři připomenout, že nejodpornější vřed na tváři zeměkoule, tj. největší asijský slum v Mumbaii W + K nenavštívili. Tam zajeli jen nějací kameramani – a je to teda hrůza, v čem také lidské bytosti žijí (beztak britští kolonisátoři Indy příliš za lidské bytosti nepovažovali, vlastně žádné barevné obyvatelstvo). Ten slum samozřejmě také nenavštíví ti naši různí obhájci lidských práv, bojující za svobodný Tibet (tj. za návrat feudálního otrokářství), atd. Měli by se nad čím pohoršovat. Také se o Indech uvádí, že třetina z nich (což je až půl miliardy) nemá záchod.

Letos v létě bylo výročí vyhlášení samostatnosti Indie (1947). Bylo k tomu mnoho pořadů na západních doku-kanálech. Mne nejvíc ohromila zpráva, že v současné době ročně znásilněním a brutálními útoky je usmrceno na 2 milióny indických holek a žen (mám ofocený údaj z TXT ARTE 15.8.:…Gewalt gegen Frauen im Lande Gandhis…, …sind jährlich zwei Millionen Mädchen und Frauen umgebracht werden). Kde jsou všichni ti naši obhájci lidských práv, aby se nad tím pohoršovali? A v říjnu se na jednom satelitu mihla věta, že v Indii 50.mil. dětí pracuje, místo aby chodily do školy. (Což jen vysvětluje, proč před pár lety dostal polovinu nobelovy ceny míru jeden indický aktivista, bojující proti dětské otrocké práci v Indii).

A kolik propagandy se vytlouká z tzv. masakru v Číně na náměstí nebeského klidu. I když už se tu dokládalo, že to bylo jinde a jinak. Nedávno na 3sat připomněli podobný masakr v r.1980 v Jižní Koreji. Tam tehdy vládla vojenská chunta, byly masové protesty omladiny, které tehdejší jihokorejská armáda potlačila v r. 1980 brutálním masakrem (to jsem slyšel a viděl poprvé, jsou z toho i filmové záběry). Teď už si hraje Jižní Korea na demokratickou zemi.

A na uzávěr něco pro pobavení: Woody Allen to vidí jinak než pan doktor V. Mudrc pan V. prý občanům, kteří byli v KSČ a KSČM stanovil diagnózu „podstatné mozkové poruchy“. To Woody Allen to viděl právě naopak. V hudební komedii „Všichni říkají miluji tě“ je mozková porucha použita jako argument pro jev zcela opačný. V početné slušné americké rodině (hrají Allan Alda, Goldie Hawn,…) je mládenec, který se náhle politicky zvrhne: začne hlásat pravicovou rétoriku, je proti sociálním programům, horuje za povinné modlitby na školách, za silnou Ameriku, za právo na nošení zbraní, …, atd. Záhy vyjde najevo, že je to způsobeno mozkovou poruchou – nedostatečným zásobováním mozku kyslíkem. Dojde k léčení, porucha je odstraněna a z mládence se zase stane slušný člověk.

Ten Woody Allen aspoň pobaví. Ostatně jakou mozkovou poruchu vykazují ty statisíce absolventů marxistických universit v USA a v Evropě?

A co já vím, tak v 80.letech byl každý šestý dospělý člověk v KSČ (aniž by byl komunistou). To byli jen kariéristé, a v Praze byly pro bílé límečky na vstup do KSČ pořadníky, až do konce r.89. A tenhle segment populace existuje stále, jen se teď nehrne ke komunistům, jsou přece výnosnější partaje a kšefty. Tak jakápak mozková porucha?

Mimochodem: za Protektorátu (mám na mysli toho nacistického) u nás skupina levicově orientovaných lékařů připravovala projekt nového státního zdravotnického systému v poválečné osvobozené republice (ti také trpěli podstatnou mozkovou poruchou?). Někteří z nich okupaci nepřežili (MUDr. Nedvěd), jiní ano. Pokud vím, tak kvalifikovaní návštěvníci ze západu ten náš poválečný zdravotnický systém dost oceňovali.

Závěr: v tisíciletých dějinách lidstva představují výše uvedené události jen drobné episody. Takových událostí bylo a ještě bude, a žádná z nich nemá přednost před ostatními. Některé byly doprovázeny rádoby ušlechtilými ideologiemi, jiné byly jen projevy agresivity a nenávisti. A už vůbec mě nenapadá, jaké ušlechtilé pohnutky vedly bílé Evropany, aby vozili černé otroky z Afriky do Ameriky, nebo jaké pohnutky vedly Brity k zotročování a vykořisťování poloviny světa. Holt se Člověk svému Stvořiteli příliš nepovedl.

Rozesmává mne, jak Tolstoj popisuje základy Osvícenské Francouzské Revoluce: „…koncem XVIII. století se v Paříži sešlo na dvacet lidí, kteří psali knížky, a začali mluvit o tom, že všichni lidé jsou svobodní a sobě rovní. Následkem toho se lidé po celé Francii začali navzájem zabíjet a pronásledovat. Tito lidé zabili krále a mnoho jiných lidí …“, atd. A jak Francie tuto dějinnou událost každoročně oslavuje! A tak bychom mohli pokračovat.