Zase tu byl propagandistický článek, jak chudnoucí Rusové trpí a konsumují už jen 73 kg masa ročně, zatímco my konsumujeme plných 80 kg masa tj. o celých 9,6 % více. Takže u nás blahobyt, a u nich jen bída!
Pro mne jsou ale všechny tyto údaje málo hodnověrné. Nevím, kolik masa teď dovážíme, ale naše vlastní výroba spadla už na 50 kg na hlavu ročně. Jak je patrné z úředních údajů z roků 1989 a z r. 2011, tedy 22 let od vypuknutí svobody. A to ty údaje mohou být ještě v tunách živé váhy, od níž je ke konsumní váze dost daleko:
hovězí v roce 1989: 518,8 tis. t – dnes 71,6 tis. t (pokles za 22 let na 14 %)
telecí tehdy 5,7 tis.t - dnes 0,5 tis. t (pokles na 9 %)
vepřové tehdy 763,6 tis. t - dnes 262,9 tis. t (pokles na 34 %)
drůbeží tehdy 199,2 tis. t - dnes 170,1 tis. t (pokles na 85%).
Tj. nyní celkem 503 tis.t., tedy 50 kg na hlavu (po novějších datech jsem už nepátral, určitě budou ještě nižší).
Proto je pro mne údaj 80 kg spotřeby na hlavu ročně málo hodnověrný, když se vyrábí jen 50kg na hlavu. A těch 80 kg na hlavu by znamenalo přes 20 dkg denně – ale jak tak odhaduji, nejméně třetina populace (děti, důchodci, nezaměstnané ženy přes 50, atd.) je z konsumace masa téměř vyřazena, a že by ostatní žrali denně nějakých 30 až 45 dkg masa? Tedy nějaké 3kg týdně?
Stravování Rusů mne vcelku nezajímá, vidím ale dost reportáží na ARTE a jiných doku- a info-kanálech a podvyživeného člověka tam nevidět (ani v Číně). To podvyživené lidi lze vidět na reportážích z Afriky a v Asii zejména v Indii a Bangladéši. (Pobavil mě výrok nějakého takového cestovatele: v Rusku, bůhvíkde na Sibiři, vám vystrojí bohatou hostinu, ve Francii někde na venkově vám nabídnou pár sušenek).
Já jako technik spíš sleduji reálie: a tak jestliže po českém a moravském venkově lze vidět stovky opuštěných kravínů, které byly vybudovány zhruba do konce 60.let a které byly tehdy plné dobytka, a dnes se z nich stávají ruiny, tak je mi jasné, že tato produkce prostě zanikla. A chutné hovězí je už dnes tak drahé, že je spoustě lidí prakticky nedostupné. My s mou polovičkou úplně neživoříme, ale kdy jsme měli naposled ptáčky z hovězího masa? – už ani nepamatuji. Konsumujeme už převážně jen fádní drůbeží.
Zanikla také samovýroba u zemědělců. V době normalizace si už jézeďáci většinou brali sypanou záhumenku a z toho vykrmili obvykle tak dvě prasata ročně a hejno slepic na vajíčka. To už dnes také není. (A když soused přinesl šrůčky domácího uzeného – to teda byla pohádka!).
Bezpečně vím, jak maso za zločinné diktatury kupovaly i důchodkyně. Už jsem psal o tom, že od května 1970 jsem dělal hlavní potravinové nákupy pro rodinu (ta si začal užívat mateřské na venkově), včetně masa, a když jsem se v pátek v 7 ráno přihrnul naproti k řezníkovi přes ulici, který otvíral také v 7, tak už tam vždy stálo takových pět sedm babek. A vždy mě zlobilo, jak zdržovaly vybíráním. A v pátek odpoledne u nás v obci také přijížděla pojízdná prodejna s masem. Takže když jsem měl dovolenou, kupovali jsme maso u nás na vsi, ani nebylo potřeba jezdit do města. Kromě toho tu byl krámek Jednoty, kam chodil 2x týdně širší sortiment mléčných výrobků. Zato teď musíme jezdit jednou týdně do města na nákup (12km) a občas pro cenově přijatelné chlazené drůbeží až do krajského města (25km). No, zatím mám řidičák…
(Jedna čtenářka, která žila jako holka ve vesnici na severní Moravě těsně na polské hranici, uvedla v komentáři k jednomu mému příspěvku, že k nim jezdila pojízdná prodejna i s masem 2x týdně. Také uvedla, že polské kamarádce házela přes hranici nanuky – to děti v bratrském Polsku neznaly).
A tak mi nějak ta naše statistika příliš nekonvenuje s realitou, kterou kolem sebe vidím.
