Samozřejmě: k explosi masivní sluníčkářské propagandy. Hlavně aby nedošlo k narušení Weltoffenheit (otevřenosti ke světu) a Willkommenskultur (vítačské kultury). Bylo to k pozvracení (zum Kotzen).
Pokud u nás někdo naivně nadhazoval, že se snad Němci probudí z multikulturní posedlosti, tak byl skutečně naivní.
Především: hned ve středu (2 dny po atentátu) se sešla politická honorace na místě činu, nenatáčeli ale známý seriál, zase se seřadili do řady, a nasadili na ksiftech výraz stejně hloupý jako ta řada v Paříži v případě Charlie Hebdo. A hned nějaká tiskárna vytiskla propagandistické plakátky a tak ve čtvrtek bylo TV vysílání plné záběrů, jak tyto plakátky drží před sebou dospělí Němci i ne-Němci a dokazují, že ve své multikulturní posedlosti budou nerušeně pokračovat, žádný teror je od toho neodvrátí. Plakátky nastrkovaly před sebe také děti, vypadaly přitom stejně hloupě, jako před časem ty děti, co na pražském Václaváku držely plakátky (víme kým možná financované), že se stydí za svého presidenta.
A hned také ve čtvrtek se už formovaly zatím nevelké demonstrace, a ty už nesly tabule na žerdích, jak se nenechají odradit a v multi-kulti budou dále pokračovat. A začaly být svolávány další.
Jedině pár předáků AfD uctilo řádně památku mrtvých a vyzvalo vůdkyni Merkel k odstoupení (ale kolik příznivců AfD je?). Také bavorský Seehofer se nechal slyšet, že by bylo potřeba přehodnotit migrační politiku. Hned za takovou nehoráznost sklidil ostrou kritiku jiných politiků. A nějaký církevní hodnostář ohlásil, že by nebylo dobré, aby v kostelech při vánočních bohoslužbách stáli ozbrojenci se samopaly (a to už jsem se cynicky chechtal a představoval jsem si vánoční bohoslužbu za dozoru ozbrojenců se samopaly – bóže kam to Evropa dospěla?).
A co bylo pak dál? V pátek bylo obrovské haló, když vešlo ve známost, že atentátník je po smrti. Na několika německých kanálech tomu věnovali nepřetržité celodenní vysílání. Opět jsem si cynicky pomyslel: vždyť to byl jen jeden padlý „bojovník“. To po každém takovém padlém na to budou dělat celodenní vysílání? Ještě jich přece zbývají v Evropě stovky a tisíce – a neustále přibývají. V témže času také uvedla německá kontrarozvědka, jak u nich prudce po měsících přibývá salafistů.
Už jsem zde měl před časem příspěvek na téma Německá nátura – pohroma pro Německo i pro Evropu. Je to čím dál horší. A nic se na tom nemění už od časů velkého Führera. (Až do posledních dnů 2.WW Němci nadšeně zdravili Goeringa, když je přišel navštívit do ruin vybombardovaných měst – až mu slzy hrkaly do očí. Prostě věrnost Vůdci až do úplného zničení).
Zum Kotzen byl také postup úřadů. Ještě ve středu před 18.hodinou nemohla TV uveřejnit fotku toho hledaného atentátníka, sice ji měli, ale dávali ji rozmazaně – aby snad proboha neporušili právo na ochranu soukromí toho vraha. Až večer jedna Bundeszentrale v Karlsruhe oficiálně vyhlásila pátrání, a tak překotně před 19 hodinou najednou v TV tu fotku už uveřejnili naplno.
Cosi podobného se dělo i v tom případě té sražené ženy na schodech metra. To už se stalo v říjnu: šla skupinka na první pohled ne-Němců po schodech berlínského metra a náhle jeden z nich skopnul nic netušící mladou ženu, která šla před ním. Srazil ji se schodů, zlomila si snad rameno, ta skupinka mládenců šla klidně dál. Případ byl nasnímán na videokameru, ale měsíc se nic nedělo. Pak nějaký popuzený občan (možná policajt) přehrál to video nějakému bulvárnímu časopisu a ten je fouknul na net. Mělo to v krátké době milión kliknutí a vyvolalo to velké pobouření ve veřejnosti. Pak teprve policie začala konat, soukromníci(!) vysadili nějaké odměny za vypátrání pachatele, a kupodivu za dva týdny byl pachatel (Bulhar) zajištěn na autobusovém nádraží, když se chystal někam odjet. Nyní je ve vazbě.
PS. Už jsem se nechystal letos něco napsat. Takové případy mne už také nebaví, ale je jich čím dál víc. Už jsem popudil svými vzpomínkami řadu čtenářů, ale bohužel nikdy za bývalé diktatury jsem se necítil před Vánoci tak znechucen jako letos. A sdílím názor autora Jaromíra H., který ve svém příspěvku (22.12) napsal, že máme teď tu nejhorší sněmovnu a s ní související vládu, jakou jsme kdy od dob Husáka a Jakeše měli. Mnozí by možná šli ještě dál do minulosti (to podle toho, jak kdo minulou éru prožíval). Zmíněný J.H. také napsal: za komunistů to byla sranda, dnes jde o život našich dětí a vnuků.
Zejména odporné bylo pro mne Sobotkovo vyjádření k berlínskému atentátu, že je nutno řešit problém na evropské úrovni, atd., bla bla bla. (A to jsem si myslel, že nejodpornějším kolaborantem byl Emanuel Moravec). Jakápak evropská úroveň: s Německem už nikdo nehne – až do úplného zničení Evropy. Stejně jako za 2.WW. Samozřejmě má podle mne pravdu pár autorů, kteří vidí cestu k záchraně naší země jen v odloučení se od západní Evropy. Ale jejich hlas je hlasem volajícího na poušti. Protože problém jednoho čtenáře zdejšího blogu na 40 km2 našeho území stále trvá. Vždyť kolik kliknutí mají i výborné příspěvky – obvykle tak do 2 tisíc. A jaké je to procento z nějakých 6 miliónů dospělých?
