Já bych řekl, že každý řidič si časem vytvoří svůj styl jízdy.

A že není jen jeden správný styl, že i jiný styl jízdy než je ten můj může být správný.

Navíc není vhodné někoho nutit, aby ho změnil. Pokud třeba budu chtít aby jel pomaleji nebo rychleji než je zvyklý, bude to znásilňování jeho stylu a povede to k chybám, které mohou být nebezpečné.

Jsou ale i silnice, které jsou nebezpečné.

Já třeba jezdím často po hradecké dálnici a tam vysloveně chybí třetí jízdní pruh pro ty, kdo by chtěli jezdit povolenou 130-ti kilometrovou rychlostí.

V pravém pruhu jedou kamiony 80-ti kilometrovou rychlostí a v levém pruhu osobní auta 160-ti kilometrovou rychlostí.

Ve výsledku to probíhá takto - jedu v levém pruhu 130 a předjíždím další a další kamiony, za chvíli mě někdo dojede a já mu musím uvolnit cestu, takže se zařadím za nějaký kamion. No a pak několik kilometrů čekám až se v levém pruhu vytvoří tak velká mezera abych dokázal z těch 80 zase zrychlit na 130.

Nebo je možné jet v levém pruhu relativně plynule 160, ale to je zase nelegální...

Bod 2) Ideální spolujezdec pro vás asi je ten, který maximálně jednou za hodinu řekne "Beroun". Takových je však velmi málo.

Bod 3) Když jedu nějakou delší štreku, rozhodně nemám čas trčet za kamiónem, který téměř zastaví v každé zatáčce nebo v kopci.

Bod 4) Ten je úplně geniální. Fakt si myslíte, že je pořeba někoho varovat před čelními střety? Kdo má jen trochu pud sebezáchovy, pochopí toto pravidlo sám a dobrovolně se uhne. Důvodem čelních střetů však je buď mikrospánek nebo kontakt s jiným vozem, který vám změní směr. V obou případech je to v souběhu s momentem překvapení, kdy na reakci prostě není čas.

Pokud na přejezdu bliká bílé světlo, tak si můžete být jist, že vlak nejede. To bílé světlo je kontrolka, že vše funguje jak má. Když se stane cokoliv - výpadek napájení, odpadnutí kabelu ze svorkovnice, myš přehryzne kabel, voda zateče do rozvaděče ... tak první, co se stane, je, že přestane blikat bílé světlo.

První dvě věty nejsou pravdivé. Pokud nevíte proč, vysvětlím....

Bod 3, čili nepředjíždět, je přímo geniální. Vy to určitě dodržujete, protože víc, než 60 určitě nejedete. A traktorů, co by vás brzdily na silnicích až tolik není.

Bod 3 není nepředjíždět, ale pokud možno nepředjíždět a to je dost velký rozdíl.

Jezdím svižně, ale bezpečně. Takže i předjíždím. Tam, kde vím, že nikoho neohrozím.

Jinak v podstatě souhlas s blogem. Agresivní magory nesnáším.

A v autě si povídám s někým ráda, ale ne do telefonu.

To jsou opravdu dobré rady. Dobré pro někoho, kdo jezdí nanejvýš jednou týdně do nejbližšího Kauflandu na nákup. Pokud ale chcete jet i někam dál, bez občasného předjíždění se těžko obejdete. A ne každé předjíždění musí být agresivní. Je to naprosto normální úkon, který má svá pravidla. A pokud se jimi řídíte, je vše OK. Nemluvit na řidiče platí možná u řidičů hromadné dopravy anebo u nevyježděných zmatkujících nešťastníků za volantem. Jinak je to spíš žádoucí udržování v bdělém stavu u dlouhých a zejména nočních jízd.

Nespěchat je základ. Aby řidič stačil zareagovat, kdyby něco. Před každou křižovatkou ještě zpomalit. I když mám přednost, ale ten druhý může mít jiný názor. A natisknout si velkou cedulku "nemluvte za jízdy s řidičem" a vždycky ji ukázat spolujezdci, který je příliš ukecaný...

Souhlasím.

A ještě bych přidala: když si nejseš jistý(á) že se vejdeš (stihneš), nestrkej tam čumák (auta).

Jenže jezdit dnes rozvážně a opatrně je považováno za překážení ostatním a bezohledné zdržování. Dokonce jsem četla nějaký článek od "dopravního experta", který kategorizoval agresivní řidiče a jedna z kategorií byla "purista" (nevím jestli byl nazván tímto výrazem, ale takový byl smysl), tedy řidič, který důsledně dodržuje předpisy (zejména rychlostní omezení) a ostatní tím obtěžuje nebo dokonce nutí k témuž (mně se to stává, když je u šikany omezená rychlost na 80 nebo dokonce 60 km/h a já jsem očividně jediná, kdo to dodržuje - když jsou pruhy dva, ještě to jde, ale když je jen jeden...).

To odpovídá i testu, který před několika lety provedl v Praze Svět motorů.

Lze jezdit s dodržováním předpisů a zejména rychlostních omezení?

Zjistili, že je možné jet na padesátce padesát nebo na třicítce třicet, ale že se za nimi vytvoří kolona rozčilených řidičů, kteří na ně blikají a někdy houkají.

Bez projevů rozčilení jiných řidičů dokázali projet relativně dlouhý úsek čtyřicítkou jen v případě kdy zapnuli varovné blinkry a dali tak ostatním najevo, že důvodem jejich pomalé jízdy není dodržování povolené čtyřicítky ale nějaká porucha na autě...

Těm zásadám se nedá nic vytknout.