Je nejvyšší čas založit Ústav pro Studium Servilních a Lokajských Režimů.

Je prostě potřeba postavit studium a analýzu servility a lokajství na vědecké základy. Protože to přece není normální, aby v naší zemi tolik vládců a politiků sloužilo cizím zájmům a škodilo vlastní zemi.

A také si takový Ústav zaslouží odpovídající budovu. Ostatně ta servilita a lokajství není v naší zemi nic neobvyklého. Ale po roce 45 to zas nebylo tak zavrženíhodné. Přece jenom bylo krátce po válce, většina populace s ulehčením až nadšením přivítala všechny ty osvoboditele, mnozí raději rychle zapomínali na to, jak Protektorát po celou válku byl zbrojnicí a zásobitelem wehrmachtu (zejména ti plzeňáci) a s nevolí sledovali, jak už hned v r.48 se bývalí tzv. západní spojenci začali prudce s Němci kamarádíčkovat, a jak začal hrozit revanšismus, atd. Takže hned zase narůstaly obavy. Pamětníci, co byli v té době dospělí, už nežijí a tak je možné o té době hlásat všelijakou propagandu.

Já už v té době žil, ale jako hošík jsem ji politicky vnímat nemohl. Až nyní v posledních letech v neustále opakovaných historických reportážích na západních doku- a info-satelitních kanálech zjišťuji, jak byla hned brzy po válce podrážděná doba, neustále hrozila nová válka. Jednak hrozil ten revanšismus (ostatně on hrozí nebo dokonce probíhá do dneška – a má k tomu u nás dost pomahačů), dlouho po válce americké tanky často provokativně najížděly v Berlíně k tehdejším přechodům do východního Berlína, svět byl stále na pokraji nové války, Adenauer sliboval německým vysídlencům návrat do východních území, na což reagovali nadšeným řevem, a tak náš národ byl rád, že se nachází pod Stalinovou, později pod ruskou ochranou. Ještě v r.90 vysídlenci a jejich potomci vykřičeli starého Helmuta Kohla (kancléře sjednotitele), když jim říkal, že hranice Odra-Nisa je už navždy. Kdyby tohle stále neprobírali na těch západních doku- a info-kanálech, tak bych to nevěděl. A tak chápu, že národ byl rád, že je pod Stalinovou ochranou. A těžko mohu vyčítat  tehdejšímu komunistickému režimu nějaké projevy servility. To až dnes si mnozí starší uvědomujeme, že jsme vlastně žili v mírové pohodě, aniž bychom si toho nějak vážili, považovali jsme to za samozřejmost, ani nás nenapadlo, že by tomu mohlo být jinak, byli jsme přece až do r.90 součástí Neporazitelného Tábora Míru, sice nám vadila kdejaká hnida na komunistickém režimu, ale už nám mnohým došlo, že systém, o kterém jsme snili, je stejně mizerný, jako byl ten předchozí (a také nám teď dochází, že ten předchozí zas tak moc mizerný nebyl).

K mohutné explosi servility a lokajství došlo podle mne až po Vítězném Listopadu. To byla ta doba, kdy jsme si mnozí dělali iluze, že po pádu komunismu se svět změní v libě zavánějící záhon růží (bože, jaká to naivita). Tou servilitou a lokajstvím se vyznačovaly vlastně všechny vlády po Vítězném Listopadu, ale myslím, že tato fialová vláda je v tom nejaktivnější. A důsledky té servility? Především rozvrácení průmyslu a dalších produkčních odvětví. Tím rozvratem průmyslu myslím to, že za mnoho posledních let jsme v naší domácnosti kromě škodovky a plynového sporáku na PB už nepořídili ani jeden další průmyslový výrobek z domácí produkce – vše dovážené výrobky z cizí produkce (i obyčejné zahradní kolečko je dnes z dovozu). Potraviny je zbytečné zmiňovat, to zná každý. Dále jsem nikdy nepochopil, proč bylo třeba českou spořitelnu a další banky víceméně „darovat“ za pár šupů do cizích rukou. Výsledek je také známý: už leta odvádíme zejména do Německa kořistní platby přes 300 miliard ročně. (Ekonomka Švihlíková: Odtékají nám miliardy. Politici jsou zbabělci, kteří plní cizí zájmy. Obdobně se vyjadřuje i V.Klaus).

O jednom takovém flagrantním případu servility jsem se už zmínil v příspěvku „Jak to bylo se sirupy z Jihočeské Fruty? A jak jsme se ocitli v Absurdistánu?“ Tam jsem uvedl, jak žalostně dopadla produkce cukru v naší zemi po vypuknutí svobody. Tehdy nám EU začala produkci cukru nějak omezovat, byly nějaké kvóty,…atd. A tak byl např. cukrovar v Hrochově Týnci zcela zbourán a sešrotován. A dále byl zrušen cukrovar v Hodoníně. A tak jsme se po vypuknutí svobody ocitli v Absurdistánu – moderní cukrovary se bouraly, abychom vyhověli… čemu vlastně?  Abychom potvrdili naše ponížení?

Tak to byly takové mnohé a mnohé případy ztráty naší suverenity. To ani moskevští mocipáni nám nebourali naše cukrovary.

A on ten minulý režim zas tak mizerný nebyl. Lidi žili, pili, bavili se, smáli se, milovali, jedli a fungovali nezávisle na režimu. A takových nás byli milióny – zejména venkované, chataři, chalupáři, zahrádkáři, všelijací kutilové, kteří budovali bazénky na zahradách už v 70.letech, atd. Vždyť s jakým rozjařením tady na venkově jezdili v létě kombajnéři a traktoristé o žních. Otravování se režimem jsme nechávali salónním intelektuálům (i Z.Mahler napsal, že „disent byl elitní sekta“). A prožívali jsme si docela snesitelnou lehkost bytí. A jezdili sem za toho hrozného socialismu koncertovat Louis Armstrong, Sarah Vaughan a další. Není mi známo, že by sovětská ambasáda určovala, kdo tady může koncertovat. Takže ono nebylo zas tak zle: ten režim se přece jenom do jisté míry snažil občanům vyhovět. Toho si všímali a komentovali i na západoněmecké TV (což jsem sledoval od 70.let).

Byla nepřehlédnutelná masová výstavba bytů a obydlí (za 40 let toho hrozného socialismu zhruba 2 milióny), v počtu rekreačních objektů (téměř 400 tisíc) jsme se dostali na druhé místo za Švédsko, došlo k obrovskému rozmachu průmyslu – i když ne vždy optimálnímu, bylo výkonné zemědělství, které nám zajistilo produkci kvalitních potravin a naši potravinovou soběstačnost, byla vybudována výkonná energetika, včetně jaderné energetiky, přehrad a vodních elektráren, bylo vyspělé školství (základní+střední a učňovské+vysoké), zdravotnictví, atd. A podpora porodnosti, …atd. Zejména Slovensko prošlo obrovským rozmachem. Nepamatuji, že by někdy chyběl penicilin. To by měly být projevy „nefungujícího“ plánovitého hospodářství? Aspoň že ta energetika funguje do dneška. Jak to může někdo popírat? Byly ovšem také opožděné obory – na všechno peníze nebyly (průmyslové výrobky pro domácnost vč. aut, omezené cestování, atd.)

Nicméně podle statistické ročenky 1989 bylo v ČR v individuálním vlastnictví v r. 1980 už 1,7mil. osobních aut, v r. 1989 už jich bylo 2,3mil. A do lido-demo vycestovalo z ČSFR v r. 1980- 9,8 mil. občanů, a do kapitalistických zemí v r.1980 – 0,55 mil. občanů, a v r.89 už 2,3 mil. občanů. Ale co bylo hlavní, žili jsme v mírové pohodě. Jak už jsem uvedl, byli jsme součástí Neporazitelného Tábora Míru, heslem doby bylo Mírové Soužití Dvou Soustav, a James Bond v r.77 zachraňoval svět spolu s ruskou agentkou Aňou Amasovou (nakonec skončili v posteli) – ten roztomilý film jsem viděl z německé TV asi v r.80 – to byla vůbec nejvýznamnější událost té doby. Vždyť si to představte: James Bond + ruská agentka – jako výsledek Helsinských smluv (1975)?

Nějaké barvoslepé kritičky socialismu zde lamentovaly, jak bylo vše šedivé, psaly o „všudypřítomné šedi“, atd. Chudinky, co to neviděly v barvách. Já zažil, jak pražská paneláková sídliště do deseti let od výstavby zazelenala a rozkvetla – byly vysázeny tisíce stromů, růžových a dalších ozdobných keřů, udělána pískoviště pro děti, osazeny lavičky, atd., a tak se sídliště přeměnila v parkové oázy. To bylo příjemné – bydlet v parku. To asi lidé postižení barvoslepotou nevnímali. Dále v „mém“ sídlišti byly dostavěny už v 60.letech velkoobchody, školky, postupně pak tři velké základní školy a jedna polyklinika. Nějak to tehdejší režim všechno zvládnul.

A čeho jsme se dnes dožili? Když jsem chodil zvonit klíči na Václavák, tak jsem rozhodně nepředpokládal, že se dožiju toho, jak nebudou lékaři, a jak budou Češi přicházet o mnohaleté jistoty ve zdravotnictví. Na trhu už měsíce chybějí základní léky, v mnoha regionech není možné sehnat praktického nebo dětského lékaře nebo zubaře. Ostatně naco si vymýšlet bludné teorie, proč nejsou a nebudou léky, a to ani tak obyčejné, jako je penicilín na dětské angíny. Všechny podobné debakly jsou přece důsledkem kapitalismu, tj. globalisovaného kapitalismu. Když na tom Pharma-Industrie dost nevydělá, tak potřebné léky prostě nevyrábí, nebo je převede bůhvíkam – a je to tak správně, tak má kapitalismus po letech neoliberalismu a turbo-globalisace fungovat. Takový kapitalismus přece neprodukuje to, co lidé potřebují, ale to, na čem se nejvíc trhne, a to vůbec není totéž. Jeho základní ideou je, aby co nejméně lidí si od co největšího počtu lidí nahrabalo co nejvíc. Blahu lidí sloužil kapitalismus v podstatě výjimečně asi tak v letech 1950 až 90, a to ještě jen někde. A v některých malých státech tomu slouží dodnes. Ale zejména Němci nostalgicky vzpomínají na dobu sociálního státu, kdy hlavní Devisou byl Wohlstand für alle. Tak to bylo a už není. I v tom Německu chybějí léky a narůstá množství chudiny. Nějaká křesťanská organisace právě kritisuje, jak narůstají rozdíly mezi bohatými a chudými. A chudina stojí ve frontách před výdejními středisky akce TAFEL, kde dostává zbytky se stolů bohatých. Ty fronty jsou stále delší a těch zbytků se stolů bohatých je čím dál tím méně (jak uvádějí na teletextu).

Ä k tomu ještě ta válečná vřava. Však také v tom Německu byly na jaře demonstrace proti vyzbrojování Ukrajiny, a nesly se transparenty s nápisy: Not our War, nebo také „Kapitalismus nese válku v sobě“, a další podobné.

Jeden náš generál se raduje, že nejdražší nákup v historii posune českou armádu do 21.století. No, učiní to národ šťastnějším? Nebo si ten národ pomyslí, že zase budeme blíže k válce? A probíhají teď vůbec nějaké letecké bitvy jako za 2.WW? (Jako je popisuje Pierre Clostermann?). Nebo je to výzbroj pro minulou válku? Nebudou se nové války vést jen papundeklovými drony, které ani radary nezachytí? A tentýž generál straší, že se musíme připravit na válku s jadernou mocností. Ale vždyť přece budeme mít ty amerikánské stíhačky! Tak jaképak strachy! A tak kroutím hlavou, čeho jsme se to dožili! Ostatně my starší, co jsme ještě absolvovali ZVS, víme, že vyzbrojování je v podstatě hromaděním šrotu.

Ale jak je to vlastně s těmi nepřáteli naší země? Objevily se tu názory, že komunisté byli nepřáteli naší země (ovšem takový segment v populaci je tu stále, neušlechtilí lidé jsou v populaci stále přítomni – akorát že teď nejsou u komunistů). Někdo to může takhle vnímat, zejména lidé daleko mladší než já, co je nezažili, a píšou jenom z doslechu. Mně byli protivní, zejména v těch prvních letech, kdy jsem po průmce v r.57 nastoupil do jedné pražské ČKD. Tam byla nepříjemná atmosféra, ale v r. 64 jsem už přešel do inženýrské branže, tam byli komunisté také, ale vesměs vzdělaní technici, tam se žilo vcelku pohodově. Ani nebyly všechny vedoucí kádry v partaji, tam rozhodovala odborná úroveň. A nezažil jsem za těch asi 25 let do r.90, že by někdo byl nějak profesně poškozen, nebo dokonce likvidován.

To teď vnímám fialovou vládu jako takové nepřátele naší země, jaké jsme ještě v poválečné době nikdy neměli. Žádný komunistický režim mne nepokutoval za to, že si v zimě zatopím. To dokáže jenom servilní a lokajská vláda pohrdající tzv. pracujícím lidem – nebo důchodci. A to jenom proto, aby vyhověla bruselským vládcům. (Co jsme se na stará kolena přesunuli na venkov, tak samozřejmě v zimě topíme, u nás uhlím a dřívím, v naší obci a v okolí plyn není). A ještě chtějí přisolit.

Už tady byly také příspěvky, že tato země není pro staré. Toho si městští intelektuálové málo všímají. Především je to důsledek nastoleného hulvátského kapitalismu. Ten hulvátský kapitalismus se projevuje i v takových výkřikách, jako jsou: „Všichni zdražili a teď hlásí pohádkové zisky. A Češi platí“. A objevují se také ve veřejném prostoru výroky, že by měli staří lidé vychcípat.

Za toho „hrozného“ socialismu byly např. skoro v každé vesnici krámky Jednoty a jezdily také pojízdné prodejny s masem. Teď máme nejbližší nákup přes 10 km daleko. Zaplať bůh, že ještě dostávám papírky k řidičáku. Ale co staří lidé bez aut? Často nemohoucí, belhající se s hůlkami. Pro ně výjezd na nákup je namáhavý výlet s pojízdnou kabelou autobusem na půl dne. Byť jednou za jeden až dva týdny. Hospodaření s nákupem je pak problém, zejména s chlebem (jakápak propagovaná „čerstvost“). V životě jsem nejedl tak mizerný chleba.

A inflace? Před 16 lety, kdy jsme pořídili první kotel na uhlí, stálo to uhlí 150/q. Před třemi lety jsme předělali topení na moderní poloautomatický nekouřící kotel, a letos v červnu už jsme platili uhlí 490 (a mladej na Boleslavsku už 626). Tj. u nás za 16 let cena více než trojnásobná. A bude hůř „díky“ nepřátelské fialové vládě.

Snadno se pak vzpomíná, že ten život za toho „hrozného“ socialismu zas tak moc hrozný nebyl. Ostatně u nás, v bývalé DDR a Maďarsku jsme dosáhli docela slušné životní úrovně. A snadno kolují po netu názory, že již nikdy nebude tak bezpečno, radostno, bezstarostno.

Komunistickému režimu stačilo vlastně málo: abychom si ho nevšímali, a on se oplátkou nevšímal nás. Právě toho si všímali i v západním zpravodajství, což jsem oceňoval – tj. že si toho všímali. A miliónům lidí to bylo šumafuk.  Stačí si např. pustit video na adrese https://www.youtube.com/watch?v=IqbwnCSqU9k, což je cvičení Poupat při spartakiádě 1985. Nelze přehlédnout narvané tribuny a okouzlující holky – ani náznak nějakého bojkotu. Lidi se prostě bavili.