Jak vlastně může pistole posloužit osobní obraně? (Zamyšlení burana).

Opět se zde vyskytly příspěvky podporující soukromé držení zbraní pro tzv. osobní obranu – což jsou takové vágní pojmy. Pokouším se konkretisovat, jak vlastně může střelná zbraň posloužit osobní obraně.

O minulé éře může kdokoliv hlásat cokoliv. Zejména ti, co ji ani nezažili. A každý ji mohl prožívat po svém. Už jsem vícekrát popudil některé čtenáře – ale o pocitu bezpečí za tehdejší doby jsem ještě nepsal.

Sice už jsem párkrát připomínal, že vražednost v naší zemi byla v 80.letech prakticky poloviční proti současnosti: v ČR dosahoval počet  usmrcených způsobených úmyslně jinými osobami zhruba 85 ročně (údaj ze statistiky ČSFR1990), když hned po vypuknutí svobody stouplo toto číslo na dvojnásobek, tj. na 170. Velmi pomalu toto číslo klesalo, až asi před třemi roky kleslo na 135 v tom roce. Znamená to tedy, že po vypuknutí svobody bylo za posledních 30 let zabito a povražděno o nějaký tisíc až dva tisíce lidí více, než za srovnatelné období do roku 1989. Za zločinné komunistické diktatury bylo pistolí a revolverů mezi lidmi málo, a tak ke střelbě s vražednými úmysly docházelo asi jen ojediněle. Také k masovému usmrcování nedocházelo – vlastně si pamatuji jen na jeden případ, kdy narušená ženská si pronajala nákladní auto a záměrně vjela v Praze na Letné na chodník tramvajové zastávky s úmyslem zabít co nejvíce lidí. Zabila jich tehdy asi do deseti, to už si přesně nepamatuji. Vlastně to byla průkopnice masového vraždění lidí mobilním prostředkem, byla pak popravena (a snad to byla poslední popravená vražedkyně).

Teď je mezi lidmi krátkých střelných zbraní daleko více – a tak je také daleko více povražděných. Vždyť je to tak jednoduché: mačkat spoušť, dokud jsou v zásobníku náboje. Konec konců k ničemu jinému se krátké střelné zbraně ani nehodí, než k zabíjení lidí. Nebo jsou také k obraně? Ale kdy a jak?

Opakovaně se zde na blogu rozpoutávají kampaně, jak je to báječné, když člověk může vlastnit střelnou zbraň pro svou obranu. Já nad tím jen kroutím hlavou. Právo vlastnit střelnou zbraň nepochybně vedlo k tomu, že v Evropě je v oběhu obrovské množství krátkých střelných zbraní, u nás asi 300 tisíc, v Německu přes 10 miliónů, …atd. Ale zcela mi uniká, jak by mohly krátké střelné zbraně sloužit k vlastní obraně. To ještě žádný zdejší zaujatý autor neobjasnil. Ti většinou jen vágními pojmy obhajují možnost vlastní obrany střelnou zbraní, nebo používají pojmu „nošení“ zbraně, a pod. A jak by to mohlo vypadat konkrétně? Když abstraktní pojem „nošení“ zbraně nahradíme konkrétním pojmem „nesení“ zbraně.

Běžná pistole váží zhruba tři čtvrtě kilogramu. S plným zásobníkem ještě více. Aby sloužila k vlastní obraně, tak to by ji musel člověk mít stále u sebe. Kdekoliv dnes může dojít a také dochází k přestřelkám – dokonce i na nemocničním pokoji, když pacienta štvou dva další spolupacienti (také mne štvali před časem dva pacienti v městské nemocnici, byli moc hluční, ale dali si říct). Dále před bankami, v bankách, v hospodách, u pump, v nákupních centrech, atd. Zkusil si někdo dát do kapsy skoro kilový a poměrně veliký kus železa a stále s ním chodit? Já osobně jsem si kdysi na vojně rekreačně zastřílel z armádní devítky – a to už byl pěkný kus železa do ruky.

A tak si představuji: jedeme s bábinou jednou týdně do okresního města na nákupy a já samozřejmě strkám do kapsy skoro kilový kus železa. Takže mi nadouvá kapsu, div ji neprotrhne (sice žádnou takovou kapsu v kalhotech od Vietnamce ani nemám, tam se s bídou vejde kapesník, dokonce v současném zimním oblečení vůbec nemám nějakou kapsu, kam bych mohl zastrčit pistoli. A když sedím, tak mám vůbec problém ten kapesník vytáhnout.). A co dál? Ve velkoprodejně se rozejdeme mezi regály, nevidíme na sebe (běžně se seniorské páry ve velkých kšeftech hledají), a najednou někde mezi regály vznikne přestřelka. Co teď?

Nebo: v létě v lehkém oblečení jde člověk někam na koupaliště, kam ten kilový kus železa vlastně strčí. A také u bazénů vznikají střety – jako např. v Teplicích – naštěstí se tam nestřílelo, ale mohlo.

Nebo: u venkovského domu někdo zazvoní, jdu se podívat, kdo je, pes štěká a u vrátek cizí chlap. Mám si už vzít střelnou zbraň s sebou? A může mne hned zastřelit, přepadnout nás a vyloupit? Může! Ale takhle pořád myslet? Vždyť bych z toho byl úplně neurotický.

A jak v rodinách? Muž, žena a dospívající potomek, nebo dva. Kdo si ráno cestou do práce vezme pistoli. Samozřejmě muž – a žena pojede do práce zcela bezbranná? Nebo budou mít všichni zbraně? A kde na to vezmou? Vždyť i student by měl být ozbrojen, také učitelka – kolik už bylo střílení v evropských školách! (Němci to nazývají Amoklauf).

Pokud vím, tak v německých domácnostech musí být zbraň uložena v tresoru, nebo jinak pod zámkem. Pak je ovšem k obraně zcela bezcenná. Jak je to u nás, to nevím.

A je ještě jiný problém: nějakou pistolkou se střelec zastavit ani nedá. I postřelený člověk může ještě střílet. Na zastavení střelce je potřeba jen těžká brokovnice. Ty také mají policajti v USA nafasované.

Tak nevím. Považuji za zcestné hlásat, že čím bude mezi lidmi více zbraní, tím budou lidé žít bezpečněji. Ale už se stalo a už se s tím nic nenadělá. Může člověk jen nostalgický vzpomínat, jak se cítil za zločinné komunistické diktatury bezpečně. O nějakém střílení tehdy nebylo řeči, k vraždám sice i tehdy docházelo, ale většinou v rámci rodin, ze žárlivosti, anebo při loupežných přepadeních. Ale bylo toho podstatně méně.

Samozřejmě i já propaguji doma nějaké ty principy bezpečí. V metru nebo na nástupištích si zásadně stoupat zády k nějaké stěně, když jdu na náměstí k bankomatu, rozhlédnu se, zda se nepohybuje v okolí nějaká podezřelina. A to je asi tak všechno. Nevím, jak si ti propagátoři držení či nošení zbraně (nebo nesení?) vůbec představují, jak by to mělo konkrétně vypadat.

Mně z toho vyplývá, že rozšíření střelných zbraní u nás i v Evropě je obrovským civilisačním omylem. O USA a vůbec celé Americe nemluvě. V tom projev „svobody a demokracie“ nevidím. I když na to tady byly výkřiky, jak to bylo za minulé éry hrozné, když mohla nosit zbraně jen komunistická policie. A o co jsme teď prý svobodnější.

Prostě zlo, fanatismus a obyčejná lidská hloupost zvítězily. Nic nového pod sluncem. Také je to velký kšeft. V jednom filmu W.Allena se říká: Smrt je dobrá věc – to potvrdí každý zbrojař.

Pomatenci se v populaci vyskytují vždycky. Tomu nelze zabránit. Záleží jen na tom, jak snadno se dostanou ke střelným zbraním. Jenže vylikvidovat krátké střelné zbraně mezi obyvatelstvem – toho už také nelze dosáhnout.