Co skutečně dříve nebylo k mání – aneb něco ze života burana.

5. 09. 2018 13:50:15
Vyskytují se zde propagandistické články (někdy od dam), jak za minulé éry toho bylo v krámech málo nebo vůbec nic. A že ty dámy zločinnou komunistickou diktaturu vůbec přežily (pokud v té době vůbec žily), jak to...

... že neumřely hladem a to chodily nahé? Ostatně, některé tu dobu posuzují podle novodobých konjunkturálních propagandistických anti-filmů – a podle toho jejich příspěvky vypadají. Patřím zde mezi nejstarší píšící seniory (a jsem možná jediným píšícím buranem) a docela dobře si pamatuji vlastně jenom na dvě skupiny problémových artiklů: a to na náhradní automobilové díly a dále na zařízení pro filtraci do domácích bazénů, a bazénová chemie nebyla vůbec. A přitom, jak stoupal blahobyt, už se u chat a venkovských domů někdy v 80.letech objevovaly domácí bazény. Tehdy jako vykachlíkované betonové, ale v pražském OD KOTVA prodávali stavebnicový bazének tuším ze SIGMY Olomouc (ten už jsme dávno vyhodili). Ale – s údržbou vody byly tehdy problémy.

Jsou tady už dlouho diskuse o bytové výstavbě, a že mladí dnes..., atd. Ono ledacos se dá překroutit, ale bytová výstavba za zločinné diktatury nikoliv – protože ta přežila do dneška. Lze snadno doložit, že od r.47 do r. 90 se v ČR nastavělo zhruba 2 milióny bytů, asi tak 60% obyvatel, někdy se uvádí dokonce až 2/3, se po válce nastěhovalo do nových bytů, vesměs I.kategorie. Pár údajů jsem už zde uváděl, získal jsem další: někdo z rodiny se nastěhoval do nového bytu 3+1 (a to už byly docela slušné byty v řadových panelákách) v pražském sídlišti na Proseku v r. 70, na něj byl družstevní vklad 34 tisíc (v témže roce stála Octavia combi něco přes 60 tis., o 10 let později Š105 zhruba 50 tis.). A všechny tyto byty byly zařízeny nábytkem, bytovými textiliemi, osvětlovacími tělesy, postupně i elektrickými spotřebiči, atd. Automatické pračky se začaly dodávat asi od r.74 (supertatramatka nám pak sloužila 29 a 3⁄4 roků, dvě čerpadla na zalévání od té SIGMY slouží už 40 let). K tomu je ještě potřeba připočíst statisíce chat a dalších rekreačních objektů – také ty byly zařizovány. Tak naco plácat takové propagandistické nesmysly, jako že v krámech nic nebylo?

O potravinách je zbytečné se dohadovat, od konce 60.let se naše země, spolu s DDR a Maďarskem, už doslova topila v přebytkách potravin. Já začal dělat hlavní potravinové nákupy, včetně masa, od května 1970, a dělal jsem je pak celých 20 let. Dobře se také pamatuje, že už v r.68 byly plné sámošky – po vpádu bratrských tanků se totiž do nich vrhly ženské a začaly křečkovat, částečně je vykoupily. Ale to trvalo jen pár dnů, zboží bylo rychle doplněno a pak už se to uklidnilo. Takže na mne ty propagandistické lži nepůsobí! Ale někomu dělají dobře. Ostatně o tehdejší produkci mléka, másla a masa také do dneška existují hmotné důkazy, stačí k tomu ochota se dívat: pomalu u každé větší vesnice stojí stále velké kravíny, pravda, dnes většinou opuštěné a chátrající, ale ty stály do konce 60.let a byly tehdy plné dobytka. A do všech, často denně, dojížděly cisterny pro mléko, produkce hovězího masa byla někdy v 80.letech zhruba pětinásobná proti dnešku, atd. Úpadek dobytkářství po vypuknutí svobody má ještě jeden neblahý důsledek: chybí chlévská mrva pro pole, po polích na podzim už nejezdí rozmetače mrvy, orná půda se desítky let už jen zhoršuje.

A jak elegantně oblékané chodily naše dámy v době tzv. normalisace, o tom mne přesvědčovali západní Němci, kteří nás jednak jezdili navštěvovat, a jednak další, se kterými jsem se setkával v hotelových restauracích, neboť jsem hodně jezdil na pracovní cesty (a rád jsem s nimi pokecal). Také v Prostějově šili pánskou konfekci na úrovni aktuální pařížské módy – což jsem zjistil na vlastní oči v r. 85 v Paříži. Ale to už byla pokročilá doba – kolik z nás ještě zažilo, jak vyparáděné chodily holky do tanečních a na plesy v 50.letech.

Ve stavebních materiálech byly někdy problémy, přesto se tehdy stavělo několikanásobně víc než teď (mimochodem: na některé materiály se v současnosti čeká měsíce, anebo se také pro ně musí jet 100 km). V technických materiálech problémy nebyly: železářské zboží, elektrické nářadí atd.

Ale s ND pro auta byly skutečně problémy, s karosářskými díly, a jeden čas nebyly např. výfuky k Š105/120. Mnohé díly ale dostupné byly. V r. 70 jsme už měli na venku stavení se zahradou (v něm si ženička s dětmi „užila“ pět let mateřské „dovolené“ – no, ona to dovolená nikdy nebyla, ale přece jen život na vsi, když se kočárek strčil pod strom, později děti vypustily na písek, co se jen dětičky nařádily na dětských kolech na cestě za domem, atd., byl přece jenom méně namáhavý, než v pražském 4-patrovém domě, sice novém, ale bez výtahu, v něm tehdy trávila rodina jen zimní měsíce). A tehdy jsem začal dělat ty hlavní potravinové nákupy, i když v obci byl krámek Jednoty s běžným sortimentem a dvakrát týdně tam vozili rozšířený sortiment mléčných výrobků a v pátek přijížděla i pojízdná prodejna, i s masem. (Dnes už tu žádný krám není, nejbližší nákup 12 km, až přijdu o řidičák, tak co?...).

Brzo jsem však zjistil, že s rýčem tu zahradu nezvládnu. A tak jsem se pustil do stavby malotraktoru, na bázi agregátu Š1202, sehnal jsem za babku vylágrovaný motor – a ku podivu jsem k němu v Mototechně všechno koupil (klikovku, šálky, těsnění, atd.). Dále pak v Kovošrotu převodovku z pekařského Robura a celou zadní nápravu vč. rozvodovky. Což byly šikovné díly, protože Robur měl most zadní nápravy z dílů spojovaných na příruby a trubkové nohavice, takže z nich se daly snadno vyříznout kusy a znovu je svařit na rozchod 100 cm. Samozřejmě ten malotraktor jsem stavěl včetně hydrauliky pro nesené nářadí, sehnat zubové čerpadlo a hydraulický válec nebyl problém. Slouží nám do dneška, motor jsme po 20 letech vyměnili za 1203, i ten už dosloužil, ale loni nám po velkých štrapácích senior-automechanik v okr. městě dal do kupy generálkovaný motor 1203 další. Takže letos už jsme zase vybrali brambory s čertem. Agregáty z 1203 jsou dnes nedostatkovým zbožím, protože jedině z nich se dají stavět domácí malotraktory. Novodobá automobilová technika je už k tomu nevhodná. Přitom profi-malotraktory jsou enormně drahé. A čert, neboli rotační vyorávač brambor, to už je dnes úplná rarita.

--------------------

Tak to je další pohled burana na minulou éru – po těch nesmyslech, co se tady občas publikují, za nadšeného jásotu některých čtenářů. Komunistická diktatura byla do jisté míry protivná, ze začátku (48 – 54) i zločinná, ale neživořili jsme, to teda vůbec ne. (Vlastně hospodářské výsledky naší země byly daleko lepší, než by to odpovídalo těžkopádnému politickému a ekonomickému systému, ale na tom měla rozhodující zásluhu pracovitost našeho národa). A pro mne zdaleka ne tak protivná, jako současná diktatura multikulturálních ideologů a teroristů, která už vede jen ke zkáze Evropy. (A kolik je dnes soudobých vlastizrádných kolaborantů, často v podvodných (ne)ziskovkách, usilujících i o zkázu naší země – proti nim byl takový Bilak skoro vlastenec). To ani socialismus ke zkáze naší země nebo Evropy nevedl – a také k žádné zkáze naší země nedošlo. Právě jsem se po mnoha letech přinutil přečíst i memoáry s. Štrougala – a musel jsem se smát. On totiž se vyjadřuje k minulé éře velice kriticky, zatímco já jsem k ní racionálně shovívavý. Samozřejmě: on tu politiku prožíval zevnitř, zatímco já jsem ji ignoroval (a takových nás bylo mnoho: už Tolstoj napsal, že není žádná jednotná historie, každý prožívá svou vlastní). A národní hospodářství netvořilo jen komunistické vládnutí, ale především pracující v průmyslu, stavebnictví, zemědělství, atd. A ti vyvíjeli, pracovali, atd. Také životní úroveň jsme měli vyšší, než milióny (západo)evropanů v celé jižní Evropě. A tak kroutím hlavou nad tím, kolik autorů-autorek se stále ještě popouzí nad nicotnými problémečky minulé éry, starými už přes půl století. Ty směšné problémečky minulosti se se skutečnými problémy současné doby – tj. za probíhající afrikanisace a islamisace Evropy – nedají vůbec srovnat (a zkáza evropské civilisace už probíhá – na to stačí sledovat západní zpravodajství, které ostatně sleduji už přes 45 let). Tehdy se dalo žít v pohodě a v poklidu: vždyť jsme přece patřili do Neporazitelného Tábora Míru. A jak byly např. hezké květinové plesy v Juldě Fuldě, tj. ve veletržním paláci (po netu chodí všelijaké emaily, nedávno s nějakými hesly: Gabriela Osvaldová: Schopnost být šťastným je nadání, něco jako hudební sluch, a Henry David Thoreaum: Zahrada je místo, odkud na stát není vidět – proto také venkované, chataři a chalupáři patřili k nejméně „trpícím“ segmentům populace).

A pokud by některé spanilomyslné čtenářky, které si teď zde občas stěžují, že dnešní muži nestojí za nic, nebo že mateřská dovolená je čirá hrůza, pomyslely, že některé ženičky měly dříve poněkud usnadněný život (k čemuž teď dospěla i moje bábina), tak alespoň v mém okolí to bylo dost normální: mužští vystarali rodiny a tak podobně.

Nevím jak kde, ale v naší inženýrské branži byly také za zločinné komunistické diktatury ženy s dětmi považovány za cosi záslužného až posvátného, a tak také s nimi bylo na pracovišti zacházeno. Také byla v době nesvobody pro ženy nějaká omezení v pracovních zákonech: nesměly tahat břemena přes 15 kg, nesměly pod zem, byla značná omezení stran nočních směn, atd. To po vypuknutí svobody bylo mnohé z toho velmi rychle zrušeno.

PS. Ocenil jsem příspěvek pana Aleše Preslera 1.9. K tomu mně vytanula jedna vzpomínka: Za zločinné komunistické diktatury to nebyla jen otrava – i když podle některých příspěvků zde by to tak vypadalo. Někdy v 80.letech se u nás v inženýrské organisaci občas v létě objevovaly na krátkou letní praxi (tedy kancelářskou „praxi“?) holky myslím z VŠE. Takže jsme s nimi švitořili, byla sranda, a něco se od nich také člověk dozvěděl. Jedna taková jemná mladá dáma také vyprávěla, jak byla s někým na diskotéce (tehdy už byly běžné) a jak někdy později večer vyhlásili soutěž o láhev vína, a vítězem se měla stát holka, která se co nejrychleji svleče do pasu. Ale bylo několik holek v sále, které si chtěly výhru jó pojistit a tak bleskově shodily všechno a v tu ránu tam stály za bouřlivých ovací nahé. O čemž ta jemná mladá dáma usoudila, že to není společnost pro ni a víc už tam nešla. Ale rozverná společnost existovala už tehdy.

Autor: Josef Komárek | středa 5.9.2018 13:50 | karma článku: 35.34 | přečteno: 1648x

Další články blogera

Josef Komárek

Skutečně stáli lidé ve frontách a nevěděli, zda se na ně dostane?

Tak to skutečně bylo! A to v letech 1945 až 50. A ke všemu ještě bylo v r.47 sucho a neúroda, na kterou nám USA odmítly prodat obilí, ale ze SSSR přišlo několik set tisíc tun. Žalostná byla úroveň zásobování zejména na venkově.

22.2.2024 v 12:55 | Karma článku: 33.17 | Přečteno: 1117 | Diskuse

Josef Komárek

Konečně se nastartuje ekonomika. Hallelujah.

A to hlavně výpovědí bez udání důvodů. Tahle rada nejchytřejších z chytrých oslnila i jednoho zdejšího autora a vypíchla ji i mladinká hlasatelka na ČTV. To před lety to viděl šéf Siemensu Peter Löscher jinak, když prohlásil:

8.2.2024 v 12:50 | Karma článku: 33.86 | Přečteno: 874 | Diskuse

Josef Komárek

Kamouček ouver (communications check over).

Tak tohle jsme slyšeli ze sluchátek na Klínovci v té mírové pohodě roku 1960. To hlásili ve dne v noci LOPáci, co jezdili v džípech na bavorské straně šumavské hranice. LOP byly americké Lehké Obrněné Pluky.

31.1.2024 v 12:50 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 444 | Diskuse

Josef Komárek

Jak je to s vražděním v době po vypuknutí svobody.

Tohle málokdo sleduje, ale už jsem o tom psal. Podle novodobé statistiky bylo v ČR v r.1989 zavražděno 140 lidí. Po vypuknutí svobody bylo za následujících 31 let povražděno zhruba 6600 lidí.

4.1.2024 v 13:50 | Karma článku: 18.64 | Přečteno: 567 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 261 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 447 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 111 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.13 | Přečteno: 595 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 27.99 Průměrná čtenost 1567
Senior - bývalý systémový inženýr.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...