Co očekávám od železniční osobní dopravy?

Strany a vláda nám seniorům popřály slevu na dráze. Ale jsou nějaké spory kolem ministra dopravy. Mně také připadá, že ten pán si spíše potrpí na obecné propagandistické hlášky (na tzv. otevírání trhu na železnici…, atd.).

Mne jako cestujícího totiž nezajímá vytváření jakéhosi konkurenčního prostředí na železnici. Sice už jezdím málo, ale za pracovního života jsem jezdil hodně, a v 90.letech jsem najížděl drahou kolem 35 tisíc km ročně.

Ale od železniční dopravy očekávám:

1.že na jeden lístek se dostanu z jakéhokoliv místa na železnici do jakéhokoliv jiného místa na železniční síti

2.že bude k disposici jeden jízdní řád pro celou železniční síť

3.že vlaky budou jezdit ve dvouhodinovém, ve špičkách i v hodinovém taktu

4.že přípojné vlaky budou navazovat v rozumném, tedy obvykle 5 až 15-minutovém odstupu

5.že jedna porouchaná lokomotiva nebo nemocný strojvedoucí nebude důvodem k tomu, aby spoj vůbec nejel, tj. že dopravce bude mít vždy v záloze jak techniku, tak lidi, tj. že systém bude provozován s dostatečnou redundancí prvků v systému

6.a vůbec: že celá osobní železniční doprava bude provozována jako SYSTÉM, tj. nikoliv jako chaotická konkurenční rvačka, kde by si nějací vyčůránci vyzobali pár výnosných relací – a ostatní nevýnosnou DOPRAVNÍ OBSLUHU ÚZEMÍ ponechali nějakému státnímu podniku.

Nesporně jako SYSTÉM osobní doprava na železnici, provozována Českými dráhami, teď docela uspokojivě funguje. Tak proč do toho rýpat? Jen aby se vyhovělo propagandě nebo nějaké ideologii?

V pozdním jaru zrovna v našem okresu začala haprovat autobusová doprava – prostě nebyli lidi, tj. řidiči. Nebyly vypravovány autobusy na linky, které měly podle jízdních řádů jet. Samozřejmě neohlášeně, ani jakási autobusová dispečerka, která sedí v kukani na železničním nádraží nevěděla, co pojede a nepojede. A na vesnických zastávkách to nevěděl už vůbec nikdo. Jacísi ušlechtilí autoři zde na blogu, kteří vůbec netrpí „podstatnou poruchou mozku“, se radují, co je dnes svobody a jak si konečně může každý prožívat svůj život po svém. Nic proti tomu, ale když bába dojede ráno do okr. města k doktorovi (spoj v pět ráno přece jen pořád jezdí), a pak marně čeká dvě, čtyři nebo i více hodin, než konečně ji dopraví nějaký spoj domů, tak jak si užívá na autobusovém nádraží svůj život po svém? A když lidé na vesnicích dojdou na zastávku, a autobus nepřijede, tak co? Mohou se vrátit domů, číst si knížky a prožívat život po svém? A za dvě hodiny to zkusit znovu? A znovu nic nepřijede. Tak vznikaly mnohahodinové mezery.

Kdysi jsem se dopravou trochu profesně zabýval, a tak mne stále zajímá. Také sleduji, jak to vypadá venku, ve Švýcarsku, v Anglii, Německu, ale i v Rusku, atd.

Ve Švýcarsku v některých oblastech fungují různé oblastní či lokální železniční společnosti. Ale pokud vím, tak jezdí jen ve svých oblastech, nemíchají se různé společnosti na týchž tratích. A Švýcaři vůbec jezdí hodně po svých železnicích. Nezaznamenal jsem v této sféře nějaké problémy. Ovšem, pokud se týká letecké dopravy, tak v ní se právě ve Švýcarsku odehrálo několik neuvěřitelně ostudných událostí. Už před více lety tam – pro cestující zcela nečekaně – zkrachovala státní letecká společnost SwissAir, prostě ze dne na den najednou několik set letadel zůstalo na zemi a nevzlétly. A to až do posledního dne se nestoudně prodávaly letenky, jakoby to bylo v nějaké rozvojové zemi (jak pravila jedna indická rodina, která se ráno dostavila na letiště a zjistila, že nikam nepoletí a že peníze za letenky jsou v čudu). A nejostudnější událost se odehrála také už před lety, kdy pro naprostý šlendrián státní letecká dispečerská služba SkyGuide zavinila jednou o půlnoci srážku dvou letadel nad jižním Německem blízko Konstanze. V tom jednom letadle přišlo o život na 80 lidí, převážně znamenitých dětí z jedné jihoruské autonomní republiky, které za odměnu za dobré učení letěly na prázdniny do Španělska.

Privatisace železničních tratí v Anglii proběhla už před lety. Cestujícím to nepřineslo nic, jen manažeři, kteří byli právě u koryt, si na tom nahrabali. Jinak při cestě přes více společností si tam musí cestující po každé kupovat novou jízdenku (jak se psalo v našem odborném tisku). Ty společnosti málo investují do tratí, železniční síť zaostává a tak tam už došlo i k těžkým haváriím – naposled k vykolejení celého vlaku.

Také o německé železniční dopravě u nás panuje dost iluzí – i když tam mají ty superrychlé tratě. O tom už jsem psal v příspěvku 15.12.2016 (Když naivka cestuje drahou). Dráha patří v Německu k nejpomlouvanějším veřejným službám: drahé jízdné, stálá zpoždění, nevlídný personál, …atd. (Více než čtvrtina rychlíků nedorazí včas, tj. do 6 minut, to rychlíky v Lovosicích přijíždějí úplně na čas nebo tak do 2-3 min.). Aspoň že tam dráha začala kácet stromy u tratí, Německo je v posledních letech postihováno vichřicemi, které pak zastaví železniční dopravu na dost dlouho, i na několik dní. Nicméně po té ostudné těžké havárii v Bavorsku v r.2016, kdy si výpravčí hrál na mobilu hry a pustil dva vlaky proti sobě, už myslím k žádné další těžké havárii nedošlo. Ale jak už jsem jednou napsal, existují tam i menší společnosti pro lokální dopravu, a když společnost má 30 souprav, ale přes 20 je v poruše, tak prostě dotčená lokální síť přestane úplně fungovat – a to bez jakékoliv náhrady (případ z blízkého Saska). Nebo teď v srpnu jedna lokální společnost (Mitteldeutsche Regio-Bahn) přestala úplně jezdit, protože hodně strojvedoucích se hodilo marod. Pendleři z toho byli velice naštvaní. Také nám by se to asi velmi nelíbilo. Ostatně i německá státní dráha teď v létě vypouštěla některé spoje, protože si prý strojvedoucí brali rodinnou dovolenou – a těch je už nedostatek. A také letos, v tom letošním počasí, už byli evakuováni zcela uvaření cestující z těch moderních souprav – když jim kiksla klimatisace, někteří museli být odváženi do nemocnic na oživení.

Téma železniční dopravy v Rusku se dost často vyskytuje v reportážích na západních doku- a info-kanálech. Podle toho, co jsem už vícekrát viděl, jsou nesporně tratě i zabezpečovací technika na vysoké technické úrovni. Přinejmenším na hlavních tratích.

A tak bych to shrnul, že na železniční osobní dopravě oceňuji nejvíce to, když funguje jako SYSTÉM, dále že je nejbezpečnějším druhem dopravy a také nejpohodlnějším.