30.leden 1933 – nejtragičtější datum 20.století.

Sice řada autorů označuje za nejhorší událost 20.století bolševickou revoluci na podzim 1917, ale já považuji za nejhorší událost jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem. Tím pokračoval nezadržitelný postup nacistů k moci.

Trvalo pak pouhých 100 dnů, kdy Hitler a nacisté zcela ovládli jak politickou scénu, tak zejména myšlení drtivé většiny německého národa. Což je myslím pro německou náturu charakteristické. Jak to pak celé dopadlo, už víme: 50 až 60 miliónů mrtvých a většina Evropy v ruinách.

Bývají tu také výkřiky o stovce miliónu obětí komunismu, dokonce o stovkách miliónů, ale reálná čísla hovoří o něčem jiném. Nejsem propagandista, jsem technik, a pokud možno se opírám o události a o čísla. A ať to kroutím jakkoliv, nevychází počet obětí komunismu v Rusku a SSSR na víc než na 10 miliónů. A 10 miliónů? To má na svědomí řada dalších ideologií ve 20.století. Vždyť dobře 10 mil. obětí má na svědomí i válkychtivost amerických presidentů – ovšem při tzv. „obraně demokracie“ ve světě po 2.WW. Nebo také při bengálském hladomoru v Indii za 2.WW – ale tam šlo jen o kšefty.

Beztak kšefty tvořily jádro dalších ideologií, a tvoří do dneška. Jaképak ideologie vedly k tomu, že např. Britové asi 300 let dobývali a zotročovali a vykořisťovali polovinu světa. A když se Indové v polovině 19.století vzbouřili, tak je britští vojáci náležitě trestali: vyhlazovali celé vesnice, vzbouřence čtvrtili, nabodávali na kůly, a přivazovali k ústí děl a demonstrativně je prostřelovali (to všechno se lze dočíst v dějinách vlády královny Victorie, pochopitelně od anglických autorů – ty knihy jsou v naší okresní knihovně). Ještě v 19.stol. vedli Britové koloniální války v Africe a po roce 1900 vedli válku i v jižní Africe – a to proti starým holandským usedlíkům (Bůrům). Proto také česká společnost před 1.Velkou Válkou nebyla vůbec anglofilní, odsuzovala britský imperialismus (jak píše Vl. Vondráček). Ostatně pan Hitler trefně připomínal, že koncentrační tábory vymysleli Angličané. A byli to Anglosasové, kteří v novověku obnovili otrokářství, a navozili z Afriky milióny černochů jako otroky na americký kontinent (a kolik dalších miliónů přitom zahynulo).

Ale průmyslové vyhlazování celých národů – to vymysleli jen Němci, v tom mají primát. A oběti 2.WW se počítají nejméně na 50 miliónů. To byla výhradně akce hitlerovského nacismu. Takže srovnávat hitlerovský nacismus s komunismem skutečně není na místě (to mohou jen propagandisté). To tady už vícekrát pojednával autor Jiří H. (který mi zde už mnoho měsíců chybí). Spíš se dají srovnávat zločiny komunismu a amerických presidentů.

Ony leckteré éry mají své temné a zločinné rysy (to už měla osvícenská revoluce ve Francii). Samozřejmě je možné se pohoršovat nad osudem Dr. Horákové, ale to byla aspoň dospělá žena, a snad věděla, co dělá (i když někteří historici si tím nejsou jisti). To za zločinného masarykovského režimu četníci stříleli i do dětí (do průvodu dětí a mládeže při tzv. rudých letnicích v Radotíně 1930 – 5 těžce zraněných dětí), nebo i do žen a dětí.

(Dovolím si malou odbočku, jak jsem se nestal filmovým komparsistou: někdy v letech 51-52 se měl natáčet film Olověný chléb o tom, jak četníci za 1.republiky stříleli do hladových dětí – to byl ten olověný chléb. Filmaři vyrazili do žižkovských škol a hledali děti do komparsu – také kde jinde by měli hledat hubené děti, než na proletářském Žižkově. Byl jsem v prvním kole také vybrán, na to jsem byl dost hubený, ale pak v dalším kole vyřazen. Už tehdy jsem přečuhoval své okolí, a byl bych přečuhoval i dospělé herce. A tak jsem se nestal filmovým komparsistou. Nic dalšího o tom nevím, nevím také, jestli to bylo vůbec natočeno, ale divil bych se kdyby ne. Tehdy se točily propagandistické filmy zrovna tak jako dnes).

Nicméně se teď mohu pohoršovat nad smrtí horníků J.Kadlece, J.Studničky, A.Lamače a A.Zeithammera. Ti byli zastřeleni v r.1931 při demonstraci nezaměstnaných u duchcovského viaduktu.  Další hladoví lidé byli zastřeleni u Frývaldova (1931 – zastřeleno 8 lidí vč. žen a dětí) – to pobouřilo V+W. Při střelbě do demonstrantů v Košútech byli zavražděni 3 lidé – v protestním manifestu pak vyjádřilo 34 českých a slovenských spisovatelů pobouření nad tímto činem. V čele toho manifestu stál Julius Fučík, Karla Čapka a Ferdinanda Peroutky se to zřejmě nijak nedotklo. V roce 1933 bylo 30 zastřelených + 101 zraněných, ten rok byl v historii hladových pochodů a demonstrací nezaměstnaných nejkrvavější (ale pak ta střelba do lidí ustala). O těchto obětech pochopitelně dnes nikdo nějaký propagandistický film nenatočí, ty se na propagandu nehodí.

(A jakoby toho nebylo v té pochmurné době dost, tak ještě v lednu 34 při explozi a požáru na dole Nelson zahynulo 140 horníků, museli je v dole zazdít – a samozřejmě byl ten působivý památník obětí nad Osekem po roce 90 zhanoben, to jest několik bronzových desek se jmény obětí bylo vyrváno a skončily někde ve sběrně).

Ale odsuzovat komunistické diktatury, to je pořád spolehlivé téma. Trochu zvědavě jsem čekal, jak se bude vyvíjet situace na Kubě po smrti Velkého Chefkomandanta. Od Fidelovy smrti už uplynul více než rok – a je ticho po pěšině. Až po jeho pohřbu vycházelo najevo, s jakou neochotou a neúplně světová média informovala o masovém rozloučení Kubánců se svým vůdcem. Až potom chodily po netu v soukromých poštách snímky miliónových masových průvodů. (To jen zde na blogu se objevilo pár fanatických příspěvků od autorů, kteří příliš nevěděli, o čem píšou).

Ale pokud mají Kubánci jen trochu informací o dění v latinské Americe, tak se jim nedivím, že se nijak nebouří. Vždyť kolik latinskoamerických zemí ovládly zločinecké gangy, v Mexiku gangsterské války už mají statisíce mrtvých (zprávy o Mexiku stále oznamují, jak se Mexiko topí v brutálním násilí, naposled 22.1.), zločinnost v Brazílii přesahuje všechny snesitelné hranice, bují násilí na ženách (v Mexiku, v banánových zemích ale i v Argentině), atd. A hned vedle Kuby je Haiti označováno za jednu z nejchudších a nejzuboženějších zemí světa. To na Kubě snad vládne vcelku pohoda – alespoň západní zpravodajství a časté reportáže z Kuby o ničem pohoršujícím nereferují. Zato referují, jak stoupá počet miliónů návštěvníků ročně přijíždějících na Kubu. A pohoršuje Donaldíka, že Kubánci jsou ve věci amerikánského (tj. jedině správného) pojetí demokracie neaktivní?

Ale jednostranné, podujaté a „výběrové“ posuzování dějinných událostí je zcela běžné. Často nad tím kroutím hlavou. Před časem např. polský president (asi Duda?) prohlásil za největší zločin 20.století postřílení polských důstojníků Stalinovou soldateskou u Katyně. No budiž, zločin to byl, těch obětí bylo možná 15 tisíc (uváděná čísla se liší). Ale že by to byl největší zločin století? Sami Němci uvádějí, že po vpádu do Polska a během války vyvraždili na 3 milióny Poláků, přičemž se cílevědomě zaměřovali na elitu, „lepší“ lidi, učitele atd. Měli zbýt jen pracovní otroci, kterým mělo stačit počítání do desíti. Však také Polsko, hned po SSSR, mělo za války druhý největší počet obětí (pozor: to je mimo polské Židy). Zdá se, že toto Polákům nějak vypadlo z hlavy, zato nenávist k Rusku je u nich věčná.

A jaký zločin století bylo vyvraždění 35 tisíc převážně židovského obyvatelstva v Babím Jaru? Mužů, žen, dětí, kojenců, starých lidí. To spáchali Himmlerovi esesáci, ale ještě primitivním způsobem (střelbou). To měl Himmler jedinou starost, aby přitom jeho muži nezvlčili, aby to chápali jako dějinnou úlohu a aby zůstali slušnými lidmi.

A tak je pro mne nejtragičtějším datumem 30.leden 1933, kdy se dostal Hitler k moci, a Evropa pak skončila v ruinách a 50 až 60 miliónů lidí přišlo o život.