Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova …, a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

Neboť i ti kavárenští intelektuálové denně jedí potraviny, které někdo vyprodukoval, nosí oblečení, které někdo ušil, bydlí v bytech, které někdo postavil a jezdí v autech, která někdo vyrobil na pásech v taktu  90sec. Přesto takovými lidmi pohrdají a nestydí se nazývat je ubohými zakomplexovanými burany. Tak nevím, kdo je tady skutečným ubožákem.

Mně byla komunistická diktatura také protivná, ale jen protivná. Měl jsem generačně štěstí: narodil jsem se tak, že jsem období zločinů zhruba v letech 48 až 58 přežil coby mládenec. A při pohledu z dneška si vlastně nemohu stěžovat: panelákový byt 2+1 jsem pořídil už ve svých 24 letech bez zadlužení, později jsme pořídili auto a velký dům s velkou zahradou na venkově. Také bez zadlužení. V mých 31 letech jsme byli už plně zařízeni (nic výjimečného, takových nás bylo v okolí spousta). Čehož si užíváme do dneška, dnes samozřejmě s nezbytným bazénem. Ale menší bazének jsme měli už v 80.letech, z pražské Kotvy. Tehdy ovšem byl problém s údržbou vody, bazénová chemie se začala pořádně rozvíjet až v posledních letech. Před tím jsme měli kanoe, a za svobodna i pak ještě jsme o dovolených sjeli se známými řadu řek. Ts! To byla paráda! Mám být proto buranem?

Jak už jsem popudil některé čtenáře, diktaturu jsem si moc nebral, záhy jsem zjistil, že ledaskde je chleba o dvou kůrkách. Např. z dávné reportáže na západní TV ze španělské dělnické rodiny, kde koupě chladničky byla rodinnou událostí.

Nebo někdy v 70.letech jsem viděl v západoněmecké TV reportáž z USA z toho báječného města New Yorku. Nějaká ušlechtilá dobročinná organizace tam začala pořádat pro děti z chudých čtvrtí letní tábory. To byly děti (podle tehdejší citace), které většinou nikdy neviděly louku, pasoucí se krávu nebo les. Tak je začali vyvážet do přírody, zpočátku ve dvoutýdenních turnusech, které pak pro obrovský zájem zkrátili na týdenní, aby se dostalo na více dětí.

Tak s tím naše děti neměly problémy, trávily v přírodě každý víkend, a samozřejmě i celé prázdniny. A mne tehdy otravovala zločinná diktatura v podstatě jen tím, že očekávala, že ji přijdu jednou ročně oslavovat na 1.máje – což jsem někdy učinil, a někdy ne.

Mimochodem: právě byl uveřejněn průzkum o životě dětí v asi 40 vyspělých zemích, a USA se ocitly někde v poslední pětce. Skoro 10% dětí tam má dokonce problém se vůbec řádně najíst. No není to ostudné?

A ptal se ten pan Jáchym Topol venkovanů, jak prožívali minulou éru? Tady bylo nedaleko velké JZD, a ti jézéďáci rozhodně nebyli otrávení. JZD mělo asi 35 kombajnů, k nám na konci vesnice přiléhá pole dobrých 150ha, a pamatuji, s jakým rozjařením tady jezdilo najednou až 20 kombajnérů při sklizni. Je toto podstata buranismu?

Matně si pamatuji, že jméno Jáchym Topol se objevovalo snad už v době normalisace. Nevím, psal nějaké hry, nebo básně? Už dávno mne přestali pražští kavárenští intelektuálové zajímat. A jejich wertherovská utrpení nad buranským českým národem jsou mi k smíchu. To co plodí, to je pod lidskou úroveň. A zejména to, jak opovrhují pracujícími lidmi, vytvářejícími reálné hodnoty, považuji přímo za odporné. Nevím jak komu, ale mně připadají jako omezenci. Jak omezeně vnímají realitu života. Jak je vůbec nenapadne, že různí lidé mají různé životní hodnoty, různé postoje, různé priority, různé radosti. Podle mne byl posledním intelektuálem Miroslav Holub, toho jsem dokonce znal osobně, ten už před lety zemřel.

Ale rozhodně jsem se za minulé éry necítil tak znechuceně, jako posledních pár let – v důsledku civilisační zkázy Evropy. Naštěstí práce na zahradě nás s bábinou přece jen oblažuje a drží při zemi. A ráno na zahradě po páté, když panuje vůkol hluboké ticho, to je úplně boží.

A na kulturu mi stačí klasická hudba, opery a balety, které si nahrávám ze západních satelitů. Např. poslední AIDA z Verony je úplně skvělá. Tam se nedá nic okecat.

(Zdroje jsou uvedeny v příspěvku pana Petříka 23.6.)