Vím, kdo (také) šíří pro-ruskou propagandu! (Uklidňující pohled do jiné civilizace).

Před Štědrým dnem se páter Halík ostře obul do všudypřítomné propagandy Putinova Ruska. A autor Jaromír Petřík nevěděl co k tomu říct, …

…když naše média jako ČT, Nova a mainstreamový tisk vytvářejí (vyrábějí?) přece pouze protiruskou a protiputinovskou propagandu a nedovolí, aby se např. do ČT dostal jediný kladný výrok na adresu Vladimíra Putina. A podivil se, o jaké pro-putinovské propagandě páter Halík vůbec mluví, když všechna naše hlavní média jsou nejen protiputinovská, ale vysloveně rusofobní? (A to včetně několika –uálů zde na blogu). Ale protiruská zavilost pátera Halíka není nijak originální: Čechy považoval za „odrazový můstek Rusů“ už pan Adolf Hitler.

Ale já vím, kdo šíří (také) pro-ruskou propagandu – a to tím nejzákeřnějším způsobem: je to francouzsko-německý kulturní kanál ARTE, který uvádí spoustu reportáží z celého světa – a tedy také z Ruska, a tváří se přitom, jakoby uváděl věcné reportáže bez jakéhokoliv zkreslování – ale to je právě ten nejzákeřnější způsob propagandy.

Tomu jsem nalítnul i já.

Už by tady měl vykrmený Alexandr Vondra konečně ustavit Výbor Pro Potírání Neamerické Činnosti v Česku a měl by už to vysílání zarazit. To jest: s pomocí amerického ambasadora by měl zařídit alespoň rušení tohoto TV kanálu.

Bohužel si téměř nic z vysílání nenahrávám a tak nemohu tu proruskou propagandu příliš doložit. Jen výjimečně jsem nahrál reportáž z Kamčatky, ze které jsem pak splichtil krátký příspěvek sem do blogu o tom, jak načinčané holčičky a hošíci ve svátečních oblečkách jdou s velkými luxusními kyticemi první den do školy (což je v Rusku významný den učení a vzdělanosti).

Tak takový jsem já primitiv – nechám se obloudit roztomilými holčičkami s obrovskými mašlemi.

Ale obloudila mě i série reportáží o kulturních dědictvích Ruska – to byla série reportáží, které jsem před časem nahrál pro snachu, takto úču, a to s doprovodem ve francouzštině (na ARTE lze navolit buď němčinu nebo francouzštinu).

A tak mě mimo jiné překvapilo, v jakém skvělém stavu jsou v Rusku některé sakrální stavby, klášterní komplexy, a vůbec paláce a parky v Petrohradu, atd. A to jsem si myslel, že za Stalina stavby tohoto druhu vzaly za své.

A jsa z toho všecek zblblý, neodolám, a pár snímků z těch reportáží přikládám. Ta série reportáží o kulturním dědictví Ruska byla pětidílná: Petrohrad v zimě, Petrohrad za bílých letních nocí, Novgorod – centrum obchodu, Kiew – matka všech ruských měst, a Zlatý kruh za Moskvou: Wladimir, Suzdal, Jaroslavl, Rostow.

Z reportáží bylo zjevné, že po válečném zpustošení Leningradu není už ani stopy, a zejména letní bílé noci lákají do Petrohradu davy turistů z celého světa. Do záběrů Kiewa se současné zpustošení ještě nedostalo, ty reportáže byly natáčeny v r. 2013, tedy před novodobým zpustošením města ukrajinskými vlastenci (za podpory pana Schwarzenberga, Kocába, Štětiny a dalších).

Obrázků jsem z reportáží nasekal příliš mnoho, až to bylo neúnosné, s potížemi jsem pak vybral jen některé. I tak z těch obrázků může vzniknout falešný dojem, že reportáže nebyly o lidech: ale naopak, přes 90% času natočených reportáží bylo věnováno životu lidí v těch oblastech. Pobavila mě např. posilovna v kyjevském parku na volném vzduchu, s mnoha mechanismy, všechno vyrobeno svépomocí ze železného šrotu – mám pro takové kutilství pochopení, ale to sem přece nebudu dávat. V Kyjevě také jezdí (jezdily v době natáčení) české tramvaje.

Pro mne bylo velkým překvapením, v jakém perfektním stavu jsou ty nasnímané stavby – kameramani hojně využívali natáčení z helikoptéry (a tak jen ty uvádím). Co se z toho dá vyvodit? Že Rusové o své památky pečují. A zlatem přitom nešetří. Jaká to zákeřná propaganda!

Nic dalšího nahraného nemám, všemi ostatními reportážemi (např. i z Kuby a Číny, atd.) si jen nechávám vymývat mozek. Ale mnoho z toho mi v paměti zůstává, přinejmenším povšechný obrázek.

Samozřejmě ARTE uvádí především reportáže ze života lidí, z celého světa a také i z Ruska. Zajímavá byla reportáž, jak po sibiřské dráze pendlují čtyři plně vybavené zdravotnické vlaky (ono z Moskvy do Vladivostoku je to nějakých 9000 km, a na Sibiři jsou řídce obydlené oblasti, kde je k nejbližšímu rentgenu několik set km – a tak to zajišťují po svém), zajímavá byla ta reportáž z Kamčatky, atd. A všude v Rusku, až po tu Kamčatku lze v reportážích vidět dobře živené a slušně oblečené lidi, někdy vybavené i moderními foťáky a kamerami, atd. To nejsou žádní zbídačení lidé jako v některých jiných částech světa. S úrovní bydlení je to horší, ale to reportáže nezastírají. (A babky na vesnicích, co sypou slepicím, vypadají v Rusku úplně stejně jako babky u nás, co sypou slepicím). I v tom městečku pod horami na Kamčatce byl velmi živý automobilový provoz.

Tak nevím, nebyl jsem tam, nepojedu tam. Ale zřejmě si tam lidi žijí po svém, nijak se nestarají o nenávistné pomlouvání některými autory zde na blogu. A je nebetyčný rozdíl v tom, jak vypadají a tváří se lidé v Rusku a např. v Bangladéši.

Zajímavé jsou na ARTE také reportáže typu vlakem nebo autem odněkud někam – a to třeba na tisíce km, atd. Velmi zajímavá byla série pod názvem nejnebezpečnější cesty do školy na světě.

P.S. Snad bych měl znovu připomenout, že jsem nikdy nebyl komunistou. Ale stupidní propaganda u mne vyvolává efekt právě opačný. Myslím, že takových je nás víc.

A v rozčilené atmosféře po Novém roku zapůsobilo na mne jako závan z jiného civilizačního okruhu zveřejnění několika snímků z návštěvy ruského prezidenta ve vesnickém kostele v tverské oblasti, kde se Vladimír Putin zúčastnil pravoslavných Vánoc. (Ale neobviňuji IDNES z proruské propagandy – beztak se mi zdálo, že ty snímky od Reuterse stáhli z hlavní stránky příliš brzo. Nesporně bylo zajímavé všimnout si, jak vypadá interiér toho kostela a jak vypadali lidé a děti kolem Putina). Zajímavé bylo také, jak se lišily pohledy na západní civilizaci v Kolíně n/R a na východní civilizaci ve vesnici Turginovo. A otázka veskrze poťouchlá: kterápak civilizace přežije?

Josef Komárek, leden 2016.